Otázka 19- souvětí souřadné
od Zuzany Štůlové
- obsahuje nejméně dvě věty hlavní (mluvnicky na sobě nezávislé; na počtu vět vedlejších nezáleží), přičemž věty jsou buď spojeny spojkami souřadícími, nebo jsou k sobě přiřazeny beze spojek.
Významové poměry mezi větami hlavními
- souvětí slučovací (kopulativní)
- věty prostě přiřazené, obsahy výpovědi jsou sobě rovné (A i B je pravda)
- př. Setmělo se, zvedl se vítr, v dálce bylo slyšet hřmění.
- a, i, ani, nebo, či
- jednak-jednak, jak-tak, hned-hned
- souvětí stupňovací (gradační)
- obsah druhé věty je závažnější než obsah věty první (platí A, ale nadto platí B)
- př. Nevěřili mu, ba pokládali ho za lháře.
- ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i
- nejen-ale, nejen-nýbrž i
- souvětí odporovací (adverzativní)
- obsah druhé věty popírá obsah věty první, je s ním v nesouladu nebo ho omezuje (B je v rozporu s A)
- př. Květiny jsem sice neměl, ale koupil jsem pěkný dárek.
- ale, avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, ale zato
- sice-ale
- souvětí vylučovací (disjunktivní)
- obsahy vět nemohou platit současně; platí kterákoliv, ale jen jedna z nich ⇒ vzájemně se vylučují (jestliže platí A, pak nemůže platit B a naopak)
- př. Buď se uč, nebo mi pojď pomoci.
- nebo, anebo
- buď-buď, buď-nebo
- souvětí důvodové (kauzální)
- poměr mezi větami, z nichž druhá svým obsahem přináší informaci důležitou pro pochopení obsahu věty první (B je důvodem k A)
- př. Byla jsem zoufalá, neboť se mi nic nedařilo.
- neboť, vždyť, totiž
- souvětí důsledkové (konkluzívní)
- poměr mezi větami, z nichž druhá obsahově vyplývá z první (B vyplývá z A)
- př. Nic se mi nedařilo, a
proto jsem byla zoufalá.
- proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak
- souvětí vysvětlovací (explikativní)
- druhá věta je vysvětlením věty první (A, tj. i B)
- př. Ozvala se rána, to pytlák vystřelil na vysokou.
- tj., a to, totiž, vždyť, však, to