Otázka 16 - souvětí podřadné
od Zuzany Štůlové
-obsahuje jednu větu hlavní a jednu nebo víc vět vedlejších.
-Věty vedlejší závisí na větách řídících jako větný člen (většinou lze větný člen nahradit odpovídající větou vedlejší a naopak).
Vedlejší věty jsou spojkové nebo vztažné.
Co je důležité, spojky nejsou větnými členy; větnými členy jsou vztažná zájmena a příslovce!
Za větný člen nepokládáme ani tzv. odkazovací slova (tj. ukazovací zájmena nebo odkazovací příslovce věty řídící), která odkazují na větu vedlejší: Koupil jsem to, co se mu líbilo. nebo Šel tam, kam ho srdce táhlo.
Druhy vedlejších vět
- podmětná
- vyjadřuje podmět věty řídící (je tvořena přísudkovou částí)
- nejčastěji uvozena vztažným zájmenem (kdo, co) nebo spojkami (že, kdyby, aby)
- př. Kdo lyžuje, rád jezdí na hory., Není mi známo, kdy přijede.
- přísudková
- vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (vyskytuje se zřídka)
- př. Obloha byla, jako když ji vymete. ( ⇒ byla jako vymetená)
- přívlastková
- vyjadřuje přívlastek věty řídící
- závisí na některém podstatném jménu věty řídící, blíže ho určuje nebo omezuje jeho význam
bývá uvozena vztažnými zájmeny (který, jenž), vztažnými příslovci (kde, kdy, kam) a
spojkami podřadicími (aby, že, …)
- př. Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul., Lákala ho představa, že by mohl vyniknout.
- předmětná
- vyjadřuje předmět věty řídící
- závisí na slovese věty řídící (nebo na přídavném jménu)
- nejčastěji uvozena spojkami (že, aby aj.), vztažnými zájmeny (kdo, co aj.), příslovci (kde, kam, odkud, …)
- př. Vzkázal, že máme hned přijít., Vím, že se ti to nelíbí.
- příslovečná
- vyjadřuje příslovečné určení věty řídící, různé okolnosti jejího děje
- rozvíjí přísudek věty řídící
c. příslovečná místní
- vyjadřuje místní určení, spojovací výrazy kde, kam, odkud, kudy
- př. Vrať se tam, odkud jsi přišel.
d. příslovečná časová
- vyjadřuje časovou okolnost, spojovací výrazy když, až, jakmile, jen, jak, zatímco, dříve, kdykoli, …
- př. Kdykoliv se unavil, zvolnil krok., Když se vracel, pršelo.
e. příslovečná způsobová
- vyjadřuje příslovečné určení způsobu – prostý způsob, míry, prostředku, zřetele, přirovnávací, účinková, omezovací
- př. Vykonával práci, jak nejlépe uměl. (prostý způsob), Pokud šlo o pořádek, nemohli být spokojeni.
f. příslovečná příčinná (důvodová)
- vyjadřuje příčinu (důvod) věty řídící
- spojky že, protože, poněvadž, jelikož
- př. Nepřišel do školy, protože ho bolel zub.
g. příslovečná účelová
- vyjadřuje účel vzhledem k ději věty řídící (tj. okolnost, kam směřuje jednání)
- spojka aby
- př. Uděláme všechno, abychom dobře odmaturovali.
h. příslovečná podmínková
- vyjadřuje podmínku, za které může nastat děj věty řídící
- spojky jestliže, -li, kdyby, jenž, jestli
- př. Jestliže přijedete včas, vyhovím vám.
i. příslovečná přípustková
- vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící
- spojky ač, třebas, byť, jakkoli
- př. Přestože bylo ošklivo, odjeli autem
do hor.
j. příslovečná doplňková
- vyjadřuje doplněk věty řídící, závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo předmětu této věty
- závisí zpravidla na slovese smyslového vnímání (vidět, pozorovat, slyšet, cítit, …)
- spojky jak, jako, kterak, …
- př. Viděl jsem, jak zmizeli v mlze.