24 - České filozofické myšlení
od Nikol Hemalové
- česká filosofie nikdy nevytvářela velké systémy – jako třeba v Německu nebo ve Francii proto pro světovou
- filosofii nikdy moc neznamenala g to, že jsme ale nevstoupili do světového filosofického podvědomí nijak nezmenšuje její význam
- byla zde snaha spíše rozpracovat již hotové filosofické systémy
- spíše zaměření na praktickou filosofii – etiku a antropologii
- filosofie se zde nevyskytuje v čisté formě, často je propojena s politikou a uměním
- českému myšlení je bližší nespekulativní, spíše k směřující k praktickým úkolům - způsob kladení otázek a hledání odpovědí na ně
- čeští myslitelé ovlivňovali kulturu a myšlení českého národa, byli významnými osobnostmi naší historie
- nikdo z českých filosofů výrazně nepronikl do světové filosofie; snad pouze Komenský, Masaryk a Patočka měli v určité době vliv na vývoj evropského myšlení – ale mnoho evropských myslitelů se narodilo, popř. žilo v Čechách (Sigmund Freud, E. Husserl, B. Bolzano)
- česká filozofie stále dohání vývoj v jiných evropských zemích (vždy je ale o krok nazpět)
Vojtěch Raňkův z Ježova
- universitní mistr
- již za života vážený teolog ® jako jediný Čech učil na Sorbonně v Paříži
- obracel se na něj s věroučnými otázkami i Karel IV.
- Vojtěch měl projev na Karlově pohřbu
- začíná kritizovat tehdejší církevní poměry:
„Chvála filosofie“
§ filosofické dílo (ve své době bestseller)
§ zdůrazňuje rozumové poznání (tím se pozná i víra v Boha)
Období reformace
- Krize středověku a nástup novověku se projevuje vedle celospolečenského kontextu, v němž se uplatnila renesance a humanismus, především v církvi, protože církev byla nositelem středověku
- Krize středověku má v církvi název reformace, protože hlavní ideou pozdně středověkého kritického hnutí v církvi byla tendence změnit ji, opravit a přinést její reformu. Z hlediska hnutí samotného jde v 16.stol. již o třetí reformní vlnu.
- První, akademickou vlnu, která chtěla opravit církevní postuláty (požadavky), nastolil Jan Wiklef.
- Druhou vlnou bylo husitství, vystoupení Jana Husa. Reformní hnutí se zaměřovalo na celou českou zemi. Tento typ reformace měl povahu nejen akademickou, ale i lidovou.
- Třetí vlna nastala v 16.stol. Byl to velmi široký reformní proud objímající celou Evropu, kromě oblasti východní církve. Dotýká se věcí teoretických i praktického života církve. Předmětem kritiky je církevní život nejvyšších kruhů – církevní schizma. Zabývá se i ekonomickými záležitostmi, jako je prodávání odpustků. Reformátoři hledali poctivější vztah k Bohu, ke Kristu, a to bez přetvářky. Zázemím se jim stával text Bible, vedoucí věřícího k vnitřnímu soustředění na věci Boží a církevní.
Husovi předchůdci:
Konrad Waldhauser (14.stol.)
- pocházel z Dolních Rakous – kázal proto v němčině
- zaměřil se na pražské Němce – vytýká jim prostopášnost a vystupuje proti rozmařilosti
- nápravu vidí v návratu ke křesťanským zásadám (pokora, láska)
Jan Milíč z Kroměříže
- navázal na Waldhausera, byl ale daleko ostřejší
- kritizuje rozmařilost společnosti a církve
- tvrdil, že na zem přijde Antikrist (= Karel IV.)
Matěj z Janova
- studoval na Sorbonně – byl velice vzdělaný
- kritizoval uctívání soch, ikon a modelů
- opíral se o Nový zákon ® snaha vrátit se k ranému křesťanství
- to, co se neshoduje s církví je podle něj špatné a pochází od Zlého (Antikrista)
- Ježíš Kristus je normou / měřítkem pro vše
Tomáš Štítný ze Štítného
- studoval artistickou fakultu
- smysl života viděl ve správné rodinné výchově
- nekritizoval církev a ani nepožadoval její reformu
- šlo mu o člověka (jedince) – má být mravně obrozen
- napsal mnoho děl (psal česky)
- Dílo: „Řeči besední“
§ fiktivní rozhovor (otec vysvětluje synovi pohled na svět ® Štítného filozofie)
§ jako 1. se snažil zachytit tehdejší filosofický systém a dějiny filosofie
Jan Wiklef
- anglický reformátor, teolog, filosof
- žil téměř celé 14. stol. (1320 – 1384)
- vytvořil novou teorii církve, kdy existují pospolu dvě církve:
a) viditelná = církevní hodnostáři
b) neviditelná = prostí věřící
- důležitější je neviditelná ® tvořena prostými věřícími, kteří vedou správný křesťanský život
- existuje též pravá církev® v Boží mysli ® ta co je na zemi je nedokonalá (lidmi zkažená)
- hlavou církve není papež, ale Kristus
- jeho dílo přineslo spoustu sporů a polemik ® dva tábory:
a) Češi ho přijímali
b) Němci byli proti
- spory se vedli na půdě UK
Jan Hus (1370 Husinec u Prachatic – 6.7.1415 Kostnice)
- kazatel, teolog, filosof, náboženský reformátor
- jeden z nejvýznamnějších morálních autorit v českých dějinách
- mistr svobodných umění – studoval na artistické fakultě ® děkan artistiky ® rektor
- od 1402 káže česky v Betlémské kapli – velice populární (srozumitelný všem)
- kritizoval morálku kněží, hromadění bohatství církví a prodej odpustků
- 1412 odchází z Prahy kvůli interdiktu, který vyhlásil papež ® působí na Kozím hrádku a v Krakovci u Rakovníka
- 1414 pozván na Koncil v Kostnici u Bodamského jezera
- koncil byl svolán papežem na popud Zikmunda Lucemburského – řešilo se tam papežské schizma
- Hus pozvání na koncil přijal – myslel, že půjde o učenou debatu
- na Husa tam by vyvíjen soustavný nátlak, žádná debata, nedali mu příležitost k obhajobě ® jim šlo jen o úspěch – Hus nic neodvolal ® upálili ho na hranici a popel byl hozen do Rýna
- Václav IV. mu chtěl pomoci, ale jeho bratr mu hrozil křížovou výpravou
- Husovo pojetí pravdy: hlavní téma jeho filosofie (něco ve stylu ,,pravda vítězí“)
- rozeznává trojí pravdu:
a) pravda v písmu svatém
b) smyslová pravda
c) rozumová pravda
- podle něj je smyslová pravda a rozumová pravda na stejné úrovni a p.v písmu svatém je nad nimi
„Postila“
§ vysvětluje zde svou filosofii a názory
§ právo lidí na svobodnou a samostatnou četbu Bible
„O církvi“
§ pohled na církev vycházející ze sv. Augustina ® církev má být pro věřícího vzorem pokud se chová mravně a správně (pak ji má věřící následovat), pokud se tak církev nechová věřící má povinnost ji neposlouchat
§ církev tvoří jen opravdoví věřící a hlavou církve je Kristus
„Listy z Kostnice“
„Knížky o svatokupectví“
Petr Chelčický (1.pol. 15.stol.)
- náboženský myslitel, teolog, reformátor, představitel venkovské nižší šlechty
- neuměl latinsky a tak se nemohl stát studentem a ani knězem
- Chelčického ideál je utopická společnost bratří a sester, kteří jsou si rovni a nehromadí žádný majetek, řídí se normami božího zákona a smyslem jejich života je dojít ke spasení
- za nejvýše hodnotný skutek pro člověka pokládal tělesnou práci a byl přesvědčen, že by se jí měl zabývat každý. Kritizoval pohodlný život bohatých měšťanů, odmítal výhody duchovenstva a šlechty, které vyplývaly pouze z jejich společenského postavení
- v zásadě se Chelčický stavěl proti společenské nerovnosti jako jevu odporujícímu Kristovu zákonu
- nesouhlasil také s vyšším vzděláním, v němž viděl jednu z příčin prohlubování společenských rozdílů
- podobně jako Jan Hus ostře útočil na zkaženost katolické církve, kupčení s vírou, zaměnění duchovních hodnot za dobré jídlo, pohodlné obydlí, okázalý oděv a další hmotné požitky
- z jeho popudu byla založena Jednota bratrská
„O boji duchovním“ – byl v opozici proti husitům ® odmítal násilí a války (taková byla jejich politika)
„O trojím lidu řeč“ – polemika o rozdělení společnosti na 3 vrstvy (církev, šlechta, zbytek) ® nesouhlasil s tím
Jan Ámos Komenský (1592 – 1670)
- filosof, pedagog, teolog, náboženský myslitel, kněz; jeden z největších myslitelů novověku
- narodil se na Moravě ve vísce Nivnice
- vystudoval bratrskou akademii ® člen Jednoty bratrské ® studuje po celé Evropě (protestantské akademie)
- vyučuje na bratrských školách ( v Čechách)
- po bitvě na Bílé hoře (1620® po roce 1627® nesmířil se, se situací v Čechách - žil ve Švédsku, Polsku, Nizozemí (obnovené zřízení zemské) odchází do exilu na 40 let ) odchází do exilu - chvíli se v Čechách skrývá a čeká na zlepšení situace
- hlavně filosof ® synkretická filosofie = snaha vytvořit ucelenou jednotu, aby tam byla pedagogika a pansofie (= univerzální vševěda)
- v dílech vyjadřuje obavu, aby vědění nevytvořilo disharmonii, aby bylo jednotné
- Komenského 3 etapy myšlení:
1) období světa jako divadla - člověk je jen divák
2) svět jako labyrint (1620-27) - člověk bloudí v nejistotě
3) období všenápravné - člověk tvořící
„Labyrint světa a ráj srdce“
§ nejvýznamnější dílo českého písemnictví
§ poutník symbolizuje člověka, který se ubírá mnoha směry a neví co je správné
§ člověk bloudí v labyrintu
„Všeobecná rozprava o nápravě věcí lidských“
§ jeho hl. filosofické dílo, monumentální, nedokončené
§ cílem je globální reforma světa a náprava věcí lidských ® reforma celé společnosti ve všech oblastech - politika, sociální oblasti, kulturní oblasti, náboženské, atd.
§ reforma se musí týkat i vzdělání a výchovy
§ reformu lze provádět jen podle pravidel pansofie (= souhrn a sjednocení veškerého vědění přístupnému člověku - př. o člověku, přírodě, Bohu)
§ panharmonie = vychází z pansofie působením výchovy
§ svět tvoří jednotný řád a člověk má zapadat do řádu jednotným vzděláním
§ ve 3. díle knihy se zabývá Bohem a jsoucnem - rozlišuje jsoucno na 7 (8) stupňů/světů:
a) první 4 stvořil Bůh:
1) svět možností - soubor hypoteticky pojatých idejí (ideje idejí)
2) svět věcný - pravzorový - soubor reálně pojatých idejí (Platon)
3) svět andělský - svět duchovních bytostí a všichni svatí
4) svět hmotný - sestupná řada nekončí - vzestup prostřednictvím lidské dovednosti
b) další světa pocházejí od lidí:
5) svět lidské dovednosti - řemesla, výtvory
6) svět mravní, morální - člověk se učí ovládat sám sebe a poté se zlepšuje s ostatními lidmi - individuální a následně skupinová etika
7) svět duchovní - vztah k Bohu
8) svět věčný - vše se vrací zpět k Bohu (věčný koloběh)
- lidem dává důležitou roli - nejen Bůh, ale i člověk je tvořící princip
- Komenského všeobecná náprava ve 3 hlavních sférách:
a) náboženské oblasti
b) vzdělávací
c) politické
® mají vzniknout 3 tribunály, pro všechny sféry, které by měli za úkol sledovat nápravu, dohlížet na ni
® myslel to v celosvětovém měřítku - nejdůležitější je náboženská náprava ® světová konzistoř církví (biskupská kancelář) - hl. úkol odstranit spory mezi církvemi
- všechny církve by měli mít jen jeden společný základ a ostatní věci řešit svobodně
- tyto plány by se dali s nadsázkou označit za předchůdce (jakýsi plán) OSN
- Komenský rozlišuje 3 zdroje poznání:
1) smysly
2) rozum
3) víra
® nestojí proti sobě, ani jeden nepřevládá, navzájem se všechny 3 doplňují
Česká filosofie na přelomu 19. století a 20.století
- Situace v Čechách ® Bachův absolutismus ® reakce na revoluční léta 1848 - 49 (policejní sledování, cenzura)
- Filosofické myšlení se v Čechách tvořilo těžce.
- Na univerzitách se vyučovala německá filosofie.
- Za vlády Františka Josefa I. dochází k určitému uvolnění, začínají vznikat politické strany (Staročeši, Mladočeši, Česká strana lidová, Česká národně sociální strana apod.)
- Hlavními filosofickými směry u nás v této době jsou:
a) Herbatismus (Herbart = něm.fil. – zakladatel)
§ střízlivý, racionalistický a mechanický pohled na skutečnost
§ zabývají se psychologií, pedagogikou, estetikou
§ kladně hodnotí rozvoj věd a podnikání
§ představitelé: František Exner, Josef Dastich
b) Darwinismus (evoluční Spencerova teorie)
§ opak herbatismu, důraz na aktivitu, sebezdokonalování člověka
§ sjednocování přírodních a společenských věd
§ představitelé: Miroslav Tyrš (zakladatel Sokola), František Krejčí
- v této době se rozvíjí také pozitivismus:
c) Český pozitivismus
- Zabýval se vztahem filozofie a speciálních věd, vyrovnáním scientismu a humanismu.
- Požadoval budování vědecké filozofie, demokratizace myšlení a kultivaci obecného vědomí.
- Zákl. znaky je střízlivost, věcnost, životní realismus, důraz na úctu k faktům, vědění reálné činnosti.
- u nás se pozitivismus rozvíjí od 80.let 19.století
- nejvýznamnější postavou českého pozitivismu je František KREJČÍ (1858-1934)
- dalšími jsou Josef TVRDÝ – sociolog a filosof; Josef KRÁL – profesor filosofie (Brno)
Tomáš Garrigue Masaryk (1850 - 1937)
- jako filosofa ho můžeme zařadit k českému pozitivismu, i když měl k němu jisté výhrady
- zastánce realismu - fil. myšlenky se snažil uplatnit i v praxi (v politice), byl také humanista
- především byl vynikajícím sociologem, politikem
- narodil se v Hodoníně, studoval v Brně a ve Vídni g nejprve působil jako profesor filosofie a sociologie v Praze g později se dal na politickou dráhu (poslanec v rakouském parlamentu, pracoval v odboji proti Rakousku-Uhersku) ® 1918-1935 prezident Československa
- hl. úkolem filosofie by měla být orientace na praktické otázky, odmítá spekulace
- hlavními tématy jeho filosofie jsou otázky dějin, morálky a politiky; problém krize moderního člověka, etické otázky demokracie, náboženství, etika, marxismus a problémy společenského vývoje
- neztotožňoval se s pozitivismem A. Comta, ale byl přesvědčen o autoritě vědeckého poznání a podřizoval mu i další teoretické a praktické činnosti člověka; požadoval např., aby náboženství nebylo v rozporu s nároky vědy; soudil, že demokracie se musí opírat o vědecké poznání apod.
- ve filosofii dějin vyšel T.G.M. z koncepce F. Palackého, avšak jinak ji interpretoval, dle něj je vůdčí ideou českých dějin náboženská otázka; české dějiny jsou poznamenány úsilím o čistší křesťanství
® spor o smysl českých dějin - v průběhu dějin se u nás vytvořili 2 konfese (vyznání víry):
a) katolicizmus
b) protestantizmus - (Hus, jednota bratrská, Komenský)
- T.G.M. měl negativní vztah ke katolíkům
- měl sen o novém náboženství, ve kterém by člověk byl svobodným ,,zakladatelem“ může být Ježíš Kristus gpodle něj je Kristus nemýtická postava, ale pouhý člověk
- naprosto odmítá víru v jakékoliv zázraky (= nesmysly)
- odmítá církev jako materializovanou podobu náboženství
- nikdy se nebál stát otevřeně proti většině - př.Hilsnerova aféra (hilsneriáda) Hilsner (byl žid) byl obviněn z rituální vraždy jedné dívky - T.G.M. se ho zastal (proti všem) – ukázalo se, že měl pravdu, Hilsner byl nevinný.
- odpůrcem dělnických hnutí a komunismu
- moc není známé, že napsal anonymně článek do časopisu o Hitlerově Mein Kampfu ® roztrhal to na kusy - důkladně si to přečetl, analyzoval to a vyvrátil některé myšlenky - nebylo by správné,
- kdyby úřadující prezident kritizoval knihu úřadujícího říšského kancléře - proto anonymně
- Díla:
„Sebevražda“
§ sociologická analýza rozpadu osobnosti v souvislosti s vlivy společnosti
§ jeho první vědecká práce, která řeší problém sebevražednosti z hlediska sociologického a
§ nábožensky etického.
§ hovoří i o krizi v náboženství - člověk se drží starého a není schopen vytvořit nové, které by bylo
§ v souladu s novými poznatky vědy - lidé věří v něco, co tu bylo před 2000 lety a chtějí aplikovat na současnou moderní společnost ® nejde to
„Česká otázka“, „Ideály humanitní“, „Moderní člověk a náboženství“, „Světová revoluce“, „O demokracii“
Karel Čapek
- český spisovatel, novinář, dramatik, filosof, překladatel a fotograf.
- Pro své filozofické názory, bytostný příklon k demokracii, humanismu a přátelské kontakty s řadou domácích i světových kulturních a politických osobností, byl umlčován totalitními režimy, které nejprve v letech 1939 - 1945, později po roce 1948, bránily vydávání jeho děl v jeho vlastní zemi.
- jako filozof vychází z filozofie pragmatismu = dobré je to, co je pro člověka užitečné, člověk nemůže
- dosáhnout poznané pravdy, pravdivé se jeví to, co si člověk musí ověřit svou vlastní zkušeností, prací.
- V Čapkově tvorbě se objevuje vina v lidské schopnosti a vynalézavosti.
- V roce 1922 se setkal Karel Čapek s prezidentem T.G.Masarykem. Názory TGM zaznamenal v knihách
- Díla: „Hovory s T.G.M.“, „Mlčení s T.G.M“, „Nablízku T.G.M.“
- Na podzim roku 1924 se zavádí tradice schůzek pátečníků, intelektuálů různých názorů a povah
„Pragmatismus čili Filosofie praktického života“
- podle něj se má řešit to, s čím jsme v osobním kontaktu
- pravda „obsah sdělení, za něž se zaručujeme svou zodpovědností“.
- Poznání je trojí (naznačil v Božích mukách):
1) osobní
2) vnitřní
3) nesdělitelné.
- tvoří pravdu, když jedná, pravda je to, co se ověřuje praxí g praxe je kriteriem pravdivosti
Jan Patočka ( 1907 - 1977)
-působil na UK v Praze, od 70. let mu byla výuka znemožněna, aktivně vystupoval v opozici proti oficiální moci
- byl jedním z prvních zakladatelů Charty 77 (Havel, Patočka, Hájek)
- ústředním tématem jeho filosofie je hledání uceleného obrazu světa a místa člověka v něm
- snaží se ukázat člověku cestu z přetechnizovaného, odcizeného světa
- zemřel na následky výslechu StB (vyslýchali ho kvůli Chartě 77)
„Přirozený svět jako filosofický problém“
§ svět, ve kterém žijí lidé ® se musí filosoficky zkoumat
§ základní otázka - popsat svět a místo, jaké v něm člověk zaujímá
§ tvrdí, že je dvojí svět:
a) přirozeně dané okolí
b) svět vytvořený přírodovědou
- mezi těmito světy jsou bariéry - musí se překonávat, aby se oba světa spojily
- člověk během jejich překonávání vykoná 3 životní pobyty (na jejich základech uskutečňujeme sami sebe)
1) sebezakotvení - takový pobyt, kdy člověk nachází své místo ve světě
ostatní lidé jej přijímají mezi sebe
2) práce - typ pobytu, kdy si člověk udržuje své místo ve světě a zajímá se jen o věci, které mu budou sloužit, které využije
3) sebe - nalezení - člověk se dokáže přenést přes jednotlivé věci a vnímá svět jako celek
- Patočkova filosofie dějin - existují 2 období:
a) předdějinné období - mýty
b) dějinné období - filosofie
- Další díla: „Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové“, „Platón a Evropa“, „Kacířské eseje o filosofii dějin“
Erazim Kohák (*21.5.1933)
- český filosof a publicista, zabývající se často ekologickými tématy. V letech 1948–1989 žil v exilu.
- studoval filosofii a religionistiku v New Yorku (Colgate University), poté Yale University v New Haven
- působil rovněž jako evangelický farář v Kasotě
- nyní jako profesor na UK
- představitel tzv. biocentrické filozofie (biocentrismus je filosofickým principem myšlení, jehož podstatou je přesvědčení, že příroda neexistuje proto, aby sloužila lidem, ale naopak. Člověka chápe jako součást přírody, jedním druhem mezi mnoha jinými. Všechny druhy mají právo existence a to nikoli samy o sobě, ale kvůli sobě samým, bez ohledu na jejich užitečnost pro lidstvo.), kterou rozvinul až k odmítnutí antropocentrického (moderní a spíše kritické označení pro soběstředný způsob myšlení, pro nějž je člověk středem všeho, východiskem a měřítkem každého hodnocení, případně i cílem vesmíru.)
- filozofické dílo vychází z pojetí filozofie jako úsilí o orientaci člověka ve vztahu k Bohu, ke světu a k člověku a z přesvědčení, že filozofovou povinností není jen úsilí o odbornou zdatnost, nýbrž též pedagogická činnost v nejširším smyslu oslovování obce ve věcech veřejných
- Díla: „Člověk, dobro a zlo“, „Krize rozumu a přirozený svět“, „Idea and Experience“
Václav Bělohradský (*1944)
- významný současný český filosof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působící od roku 1989 též u nás. Lze ho považovat za pokračovatele Jana Patočky
- přeceňování moci symbolů a kultury a k potřebě odstupu od „my“ jako základu nového svobodnějšího společenství.
- známý především svými sociologicko-filosofickými úvahami, eseji, přednáškami
- hledá též způsoby, jak prosadit filosofii v mediálním věku
- Díla: „Přirozený svět jako politický problém“, „Kapitalismus a občanské ctnosti“, „Mezi světy & mezivěty“
Zbyněk Fišer (Egon Bondy) (20. ledna 1930 – 9. dubna 2007)
- český básník, prozaik a filosof
- jedním z nejoriginálnějších, ovšem také nejkontroverznějších českých filozofů
- Vědecké články publikoval od 60. let, první knihy vyšly rovněž díky přičinění filozofa Milana Machovce
„Útěcha z ontologie“
§ nejznámější filosof. dílo (1968)
§ vyrovnává se s různými modely bytí a dospívá k modelu ateistickému – nesubstančnímu
§ předkládá zde mnoho nových názorů. Uveďme například, že se vznikem světa se vyrovnává tezí o samovzniku bytí v absenci bytí, přičemž samovzniku nemůže předcházet ani jeho
§ možnost, neboť i posibilita je „něco“, která by vyžadovala vysvětlení svého vlastního vzniku.
§ V 70. letech rozpracoval etickou analýzu smyslu lidské existence v souvislosti s možným vytvořením artificiálních a na biotické existenci nezávislých bytostí (Juliiny otázky)
§ Zájem o orientální filozofii a vědomí dobových nedostatků ve zpracování tématu u nás ho přivedly k sepsání dějin filozofie. Na třinácti samizdatových svazcích pracoval v letech 1977–1989.
„Poznámky k dějinám filozofie“
§ vyšly později v šesti svazcích.
§ těžištěm jeho práce je ontologie (principy a příčiny bytí, metafyzika)
§ svými názory patří k marxistické filosofii a kritizuje kapitalistickou společnost
Ladislav Hejdánek (*10. května 1927, Praha)
- český filosof, jeden z mluvčích Charty 77 a emeritní profesor FF UK a ETF UK
- roku 1972 byl odsouzen a vězněn za rozšiřování letáků před volbami a po celá 70. a 80. léta organizoval bytové semináře, na něž přijížděli i významní cizí filosofové.
- patřil mezi první signatáře Charty 77 a od 20. září 1977 do konce roku 1979 jejím mluvčím.
- základní myšlenkovou i životní inspiraci čerpal z díla T. G. Masaryka, ale zejména E. Rádla, jehož
- je pokračovatelem. Velký vliv na něho měl dále Jan Patočka,
- ve stopách Rádlových se postavil proti pozitivismu (fil. směr usilující o spojení vědeckého poslaní jednotlivých disciplín a odmítající spekulace) a jeho tendenci redukovat skutečnost na předmětná fakta.
- proti tomu se snažil myslet „nepředmětně“, jak to vyžaduje myšlenkové uchopení živých bytostí a zejména člověka, kteří „žijí z budoucnosti, která ještě není“.
- v pozdějších letech se věnoval hlavně filosofickému promýšlení problému pravdy a originálnímu myšlení budoucnosti, které někdy nazýváme ontologie
- Díla: „Dopisy příteli I - IV“, „Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti“
Milan Machovec (23. srpna 1925– 15. ledna 2003)
- významný český filosof
- vystudoval filosofii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde poté od roku 1950 do roku 1970 přednášel a poté znovu od roku 1990 až do smrti.
- zabývá se problematikou dějin českého myšlení, etikou, otázkami náboženství
- v 50. letech však byl značně marxisticky zaměřen.
- „100 otázek věřících nevěřícím“ (1962® sborník statí cca 10 autorů o náboženství, pochopitelně z marxistického hlediska)
- v 60. letech spolu s Erichem Frommem a Ernstem Blochem inicioval dialog mezi marxisty a křesťany, ze kterého mimo jiné čerpal pro svoje, ve světě nejznámější, dílo „Ježíš pro moderního člověka“
- v 70. - 80. Letech byl činný v opozičním hnutí
- roku 2000 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. Třídy
- Díla: „Tomáš Garrigue Masaryk“, „Smysl lidské existence“, „Svatý Augustin“, „Filosofie tváří v tvář zániku“
Jan Keller (23. ledna 1955 Frýdek-Místek)
- český levicový sociolog, ekolog a publicista
- vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně
- oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj
- publikuje články věnované těmto tématům a také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo
- autor řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a ekologie
- v poslední době se zapojil do kampaně proti plánům na stavbu americké vojenské základny v ČR, jakožto součásti plánovaného systému protiraketové obrany USA
„Nedomyšlená společnost“
§ Práce pojednává o sociálních procesech, které formovaly základní obrysy moderní společnosti
„Dvanáct omylů sociologie“
§ Práce se zabývá moderní sociologickou teorií ve vazbě na povahu současné společnosti.
§ Analyzuje některé principy, které jsou sociologií opomíjeny (např. povaha a fungování vztahů) a naznačuje, jaké mají místo v současném životě společnosti.
„Sociologie a ekologie“
§ zachycuje vývoj vztahů mezi ekologií jako přírodovědnou disciplínou a sociologií jako společenskou vědou za posledních zhruba sto let
Václav Havel (*5. 10. 1936 Praha)
- spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky
- vyrůstal ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině, spjaté s českým kulturním a politickým děním dvacátých až čtyřicátých let ® komunisté mu proto zakázali studovat
- od svých dvaceti let publikoval Václav Havel studie a články v různých literárních a divadelních periodikách. V Divadle Na zábradlí byly uvedeny jeho první divadelní texty, mezi nimiž měla zásadní místo hra"Zahradní slavnost"
- předseda Klubu nezávislých spisovatelů a člen Klubu angažovaných nestraníků.
- od roku 1965 působil v nemarxistickém měsíčníku Tvář
- 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Husákovi, v němž upozornil na nahromaděné rozpory v československé Společnosti
- v lednu 1977 publikoval Chartu 77, text, který propůjčil název i charakter hnutí protestující části
československých občanů. Václav Havel byl jedním ze zakladatelů této iniciativy a jedním z jejích prvních tří mluvčích
- v dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za své občanské postoje byl celkem třikrát uvězněn a ve vězení strávil téměř pět let.
- spoluautor petice Několik vět, k této petici se v roce 1989 již přihlásily desetitisíce občanů.
- vedoucí představitel Občanského fóra
- 29. 12. 1989 byl jako kandidát Občanského fóra zvolen československým prezidentem
- svými postoji v letech totality si získal postavení uznávané morální autority. Hloubkou názorů na problémy soudobé civilizace a promyšleností jejich formulací se stal i v nové ústavní funkci respektovanou osobností, mezi politiky ojedinělou
- 26. 1.1993 ho zvolila Poslanecká sněmovna prvním prezidentem samostatné České republiky
- Politické eseje: „O smyslu Charty 77“, „ Politika a svědomí“, „Příběh a totalita“
Radim Palouš (*6. 11. 1924)
- český filosof, pedagog a komeniolog, mluvčí Charty 77 a v letech 1990 – 1994 rektor Univerzity Karlovy.
- habilitoval se v oboru pedagogika (práce Škola moderního věku), zabýval se dílem J. A. Komenského a moderní vyučovací technikou. Svými příspěvky obohatil zejména filosofii výchovy.
- hodně cestoval a přednášel v Evropě, v Americe, v Africe i v Asii a dostal osm četných doktorátů
- pořádal domácí filosofické semináře
- vydával samizdat (mj. Spisy Jana Patočky)
- Díla:
„K filosofii výchovy“
§ usiluje zde především o očištění základních pojmů výchovy (škola, vychovatel). K tomuto cíli přistupuje z různých aspektů (z hlediska života světa, lidského hledání a nalézání pravdy, z hlediska historického a politického).
„Heretická škola“
§ Filosofická studie o proměně školy na instituci určovanou dnešní technovědnou civilizací. Obsahuje rozbory Sokratových dialogů, Komenského Boží svět jako školu, výukové antinomie E. Finka, jinost druhého E. Lévinase, edukační odpovědnost P. Ricoeura, pedagogiku komunikace K. Schallera a otevřenou duši J. Patočky. Též pojednává o problému tolerance, o současném věku jako světověku, a o školském vývoji.
- Další díla: „Čas výchovy“, „Komenského Boží svět“, „Totalismus a holismus“, „O globalizace“