23 - NORMALITA A PATOLOGIE VE SPOLEČNOSTI

od Markéty Vrkočové

  

REAKCE NA ROZPOR MEZI HODNOTAMI

- pět typů reakce:

konformismus – bezproblémová adaptace, člověk se přizpůsobí (někdy se raději smíří se špatnou rolí, než aby vybočoval)

inovace – člověk příjme hodnoty a cíle společnosti za své, ale k jejich dosažení volí jiné prostředky, inovace může být pozitivní i negativní

ritualismus – jedinec lpí na osvědčených postupech bez vztahu k cílům společnosti (byrokracie)

různé formy úniku – jedinec ignoruje cíle a postupy k jejich dosažení

vzpoura – jedinec programově nepřijímá ani cíle a hodnoty, ani prostředky k jejich dosažení (protest)

- těchto pět typů reakcí jedince na rozpor mezi hodnotami a cíli vypracoval Robert Merton

 

NORMA

Sociální normy = Sociální normy jsou standardy, které regulují chování ve skupině. Tyto normy definují chování, které je ve skupině přijatelné. Rozdělují tak chování na přípustné a nepřípustné. Funkcí norem a hodnot je řídit sociální jednání.

Typy norem

  • Normy preskriptivní (přikazující) - říkají, jaký je správný stav věcí, tzn. ,,jak to má být"
  • Normy deskriptivní (popisující) - říkají, jaký je reálný stav věcí, tzn. ,,jak je to normálně"

Příklady norem

  • Norma reciprocity - dostaneme-li něco, cítíme se být zavázaní. Příkladem může být běžné dávání dárků. Dostaneme-li dárek, máme pocit, že bychom ho také měli dát, přestože třeba nechceme. Tato norma může být využívána jako taktika prodeje. Pokud totiž "zdarma" od prodejce hrnců obdržíte kuchařku, zvyšuje se pravděpodobnost, že si hrnce koupíte právě v důsledku působení normy reciprocity.
  • Norma sociální odpovědnosti - týká se situace, kdy je někdo v nouzi. My situaci vidíme a měli bychom zasáhnout.
  • Norma dodržování závazků - slíbíme-li něco, pak to také dodržíme. V praxi je nejúčinnější tzv. veřejný slib. Veřejně se zavážeme k tomu, že přestaneme kouřit. Od lidí, kteří byli přítomni našemu veřejnému závazku poté pociťujeme sociální tlak, což nám vlastně k dodržení slibu pomáhá.
  • Genderové normy - normy rozdílného chování mužů a žen. Příkladem může být rozdílné oblékání. Není zcela běžné, aby muži nosili sukni.

 

 

 

Tabu = striktní sociální zákaz některé z lidských aktivit nebo sociálních zvyků označených za svaté a zakázané. Porušení tabu je obvykle ve společnosti považováno za nežádoucí a nepřípustné. Do Evropy toto slovo „přivezl“ v roce 1777 James Cook při návratu ze své cesty do jižních moří. Z angličtiny pak přešlo do většiny evropských jazyků.                                      - některá tabu jsou zakázány zákonem, některá vedou jen ke ztrapnění, hanbě, nebo nezdvořilosti. Také to, co v jedné společnosti je naprosté tabu, v jiné může být naprosto normálním chováním.                                                                                                                   - tabu jsou například stravovací omezení (halal, košer, náboženské vegetariánství, ale i zákaz kanibalismu), omezení sexuálních aktivit a vztahů (sňatek, míšení ras, homosexualita, incest, pedofilie, nekrofilie,…), omezení tělesných projevů a funkcí a úpravy těla (obřízka, odhalování částí těla — například kotníků v viktoriánské Anglii), užívání drog nebo také sprostých slov.                                                                                                                                - žádné tabu není všeobecné, ale některá, jako například kanibalismus a incest, jsou společná většině společností. Tabu mohou vznikat z mnoha důvodů a sloužit mnoha důležitým funkcím ve společnosti. Často zůstávají v platnosti, i když původní důvod již vymizel. Tabu proto mohou ukazovat některé detaily ze života společnosti v minulosti.                                              - také Sigmund Freud analyzoval tabu v chování člověka, přičemž zdůrazňoval nevědomé motivace vedoucí k takovým zákazům. Ve své práci Totem a tabu spojuje zakázané chování a zasvěcení objektů do příbuzenských skupin. Freud zde také uvádí, že existují jen dvě „univerzální“ tabu, a to incest a otcovražda, které tvoří základ moderní společnosti.

Rituál = způsob chování založený na tradičních pravidlech. Podle R. A. Rappaporta je to „posloupnost jednání, kterou si účastníci nevytvářejí na místě sami“. Pojem je velmi blízký pojmům obřad a ceremoniál. Díky své opakovatelnosti slouží rituál k upevnění společenské organizace a norem. Rituály jsou součástí kultů a náboženství. Psychologickou funkcí náboženského rituálu je podpora a posílení náboženského cítění: protože je rituál společenský, účastníci se navzájem ujišťují, že patří k sobě a mohou se na sebe spolehnout. Rituál může vést až k extázi, k vytržení. To je podporováno hudbou, zpěvem, osvětlením, užíváním symbolů, vonnými kuřidly apod.Rituály nepodléhají účelové racionalitě, mohou však mít významné funkce integrační.

Typologie rituálů

Rituální chování                                                                                                                          V přeneseném smyslu se jako „rituální“ označuje v psychologii neodbytné opakování stereotypních pohybů, jimiž pacient nic nesleduje, které mu však patrně přinášejí jakousi úlevu.

 

 

 

 

SOCIÁLNÍ DEVIACE

- znamená odchylku od pravidel vytvořených společností a osvojených během socializace

- sama podstata deviace je v existenci pravidel, protože bez těchto pravidel by deviace neexistovala

- chování je deviantní jenom proto, že se odlišuje od uznávaných norem a pravidel, podle nichž jedná většina společnosti, ale i proto, že tato pravidla porušuje

- co je deviantní a co naopak normální proto závisí na tom, co za deviantní a normální považuje společnost

- skupiny lidí, kteří se chovají odchylně bývají označováni jako subkultura (menšinová záležitost, pravidla, znaky) od většiny společnosti (skini, anarchisté…), subkulturní devianti – členové zločineckého podsvětí

Teorie deviantního chování:

  1. Teorie kulturního přenosu tvrdí, že deviantnímu chování se učíme v interakci s jinými lidmi, tedy stejným způsobem jako chování konformnímu. Deviantní chování proto vzniká v určitých subkulturách, kde je pokládáno za „normální“.
  2. Teorie strukturálního tlaku předpokládá, že v každé společnosti vznikají situace, na něž určitá část populace reaguje chováním odchylným od normy (tedy např. „chudoba plodí zločin“).
  3. Kontrolní teorie vysvětluje deviantní chování oslabením či absencí sociální kontroly. Je třeba se ptát, proč jsou lidé konformní, spíše než proč se chovají deviantně. Důvodem ke konformnímu jednání je právě existence sociální kontroly.
  4. Etiketizační teorie (labelling) patří mezi konstruktivistické teorie a chápe deviaci především jako výsledek označování za devianty.

Druhy deviantního chování:

*ALKOHOLISMUS

= nadměrná či pravidelná konzumace alkoholických nápojů spojená s nebezpečím návykového chování, druh sociální deviace s negativním dopadem na jedince, rodinu i společnost.

·     3 základní přístupy:

a.   Hodnotí se jako hřích, projev slabé vůle, řešením je potlačení A jako zla např. formou prohibice.

b. Chápán jako nemoc, místo odsouzení je nabízena léčba, prevence je v pozadí.

c.   Posun od převážně medicínského hlediska k pojetí soc. prevence. A není pouze problémem alkoholiků. Alkoholismus se rodí na pozadí normálního spol. pití. Důraz kladen na „alkoholovou politiku“.

·     k rozvoji sociologie alkoholismu u nás přispěla hl. čes. sociologická škola - Masaryk, Foustka, Beneš

·     Současná sociologie se zaměřuje na 3 okruhy ve výzkumu alkoholismu.:

a.   výzkum soc. podmínek a faktorů podílejících se na vzniku, vývoji a udržení alkoholismu.

b. koncentrace na rozšířenost alkoholismu a výzkum dopadu spotřebu alkoholu na spol.

c.   koncentrace na soc. aspekty prevence a terapie alkoholismu

·     Ze studie F. Balese z r. 1946 - každá kultura ovlivňuje alkoholiky ve společnosti 3 způsoby:

1. soc. strukturou, kt. může plodit stresy a soc. napětí

2. postoji ke konzumaci alkoholu a intoxikaci

3. případnými alternativními mechanismy uvolňování napětí

·     F. Bales rozlišuje 4 druhy soc. definicí alkoholu:

0. abstinenční = alkohol ohrožuje zákl. normy a hodnoty

1. rituální = konzumace spjatá s obřady

2. konviální čili sdružovací = pití symbolizuje spol. solidaritu

3. utilitární = pití jako lék, nejnebezpečnější forma

 *DROGY

= jakákoliv látka, kt. u osob užívajících ji periodicky a kontinuálně vyvolává stav tělesné či psych. závislosti.

·     termín Drogová závislost nahradil toxokomanii či narkomanii, které zahrnovaly jen závislosti na určitý druh drog. Drogová závislost je definována jako stav fyziologické potřeby drogy, spojené s psych komponenty. V případě nedodání drogy tělu se dostavuje abstinenční syndrom.

·     Abstinenční syndrom - dostavuje se do 24 hodin, rozvíjí se bouřlivé vegetativní a psychopatologické reakce, vyvolané nedostatkem drogy (nervozita, poruchy spánku, apatie, halucinace a bludy, deprese aj.)

·     Tolerance - delší požívání drogy snižuje účinek stejných dávek, což vede k větší spotřebě drogy a tolerance člověka na drogu se zvyšuje.

·     Klasifikace drogové závislosti:

1. alkoholo-barbiturátový typ = alkohol, úzkost rozpouštějící látky - sedativa

2. amfetaminový typ = drogy s excitačním účinkem

3. kanabisový typ = drogy z konopě seté - hašiš, marihuana

4. kokainový typ = kokain

5. halucinogenní typ = meskalin, LSD

6. opiátový typ = opium a alkaloidy, tišení bolesti

7. solvenciový typ = čichání prchavých látek

8. tabakismus

9. kofeinismus

*HOMOSEXUALITA

= psychosexuální a kulturní jev sexuální apetence vůči osobám stejného pohlaví. Komplexnější pojetí homosexuality zahrnuje také emotivitu, sociální zájmy, sebeidentifikaci a další postoje.

·     ženská homosexualita se označuje jako saptismus, lesbismus či tribadie

·     z hlediska sexuologie patří homosexualita mezi sexuální inverze = úchylky od sexuálního chování z hlediska zaměření na objekt

·     homosexualita může vystupovat i jako bisexualizmus = sexuální zaměření na osoby stejného i opačného pohlaví

·     homosexualita vystupující jako náhradní sexuální aktivita v podmínkách, kdy heterosexuální chování není možné (věznice) se nazývá pseudohomosexualita

·     Původ homosexuality je viděn:

a.   vrozené podmínky, defektní vývoj plodu, anomálie ve struktuře chromozomů

b. vliv sociálního učení (fixace sexuálních zážitků v kritických obdobích - puberta)

c.   stresový původ - výzkum dokázal, že stresujícím ženám v době těhotenství se rodí více homosexuálních potomků

d. vliv zkušenosti - nadměrná nenávist či láska k matce nebo osobě, která ji zastupuje.

·     homosexualita se spojuje s narcismem a feminismem, psychopatiemi a neurózami, emoční labilitou, zájmem o umění a kulturu

·     homosexuálové se vyznačují specifickou volbou povolání, sklonem k transvestitismu

·     velmi záleží na postavení spol.

·     homosexuálové se sdružují a prosazují svá práva jako tzv. pohlavní menšiny, žijí v trvalejších svazcích vyznačujících se nezřídka i hlubokým přátelstvím

·     Výzkum ukázal, že ze 76 kultur je homosexualita považována za normální ve 49, některé kultury ji však považují za tabu a je tvrdě trestána, někde je spojována se šamanstvím.

*PROMISKUITA

= typ sexuálního chování, které je charakteristické častým, náhodným, nezávislým střídáním sexuálních partnerů.

·     Příčiny:

1. silná sexuální apetence (= chuť, touha)

2. projev neurózy nebo specifického komplexu

3. výsledek identifikace s normami určitých společností (osoby nezdrženlivé, nedostatečně socializoané a mentálně retardované), důsledek dysfunkční rodiny

·     Nelze ztotožňovat s mimomanželským sexem či předmanželským hledáním partnera.

·     Charakteristické pro prostituci, zde však motivace pouze finanční

·     Morální hodnocení promiskuity, stupeň jejího tolerování společností se různí podle kultury, dnes je spíše tolerovaná, z hlediska křesťanské morálky však nepřípustná. Tolerováno spíše u mužů.

·     Programové prvky promiskuity možno nalézt u některých sekt a novodobých hnutí mládeže, spojeno s hrozbou AIDS.

*PROSTITUCE

= institucionalizovaná forma poskytování sexuálních služeb za peníze či z jiných pohnutek, průvodním jevem je promiskuita. Častým důsledkem je plná identifikace s rolí a profesionalizace. V tradici západního křesťanství chápána jako nutné zlo.

·     Dělení:

1. Prostituce náboženská, rituální, chrámová - vždy se za prostituci nepovažuje.

2. Prostituce tvořena jako součást ceremoniálu přijetí hosta v domě - nejde o skutečnou prostituci.

3. Ekonomicko-sociálně podmíněná prostituce - nejčastější typ.

·     Klasický typ prostituce může být:

a. Prostituce veřejná, provozovaná ve specifickém zařízení

b. Prostituce pouliční

c. Prostituce příležitostná

d. Prostituce spojená s vytvářením stabilní a malé klientely

e. Prostituce spojená s institutem vydržované ženy

·     Prostituce existuje ženská (výraz obecné podřízenosti ženy muži, žena využívá svého sexuálního kapitálu) - nejčastější, mužská i dětská.

·     Historicky proměnná je míra tolerance k tomuto jevu — zvyšuje se.

·     Kolem prostituce se vytváří celá řada legálních či nelegálních profesí (ochránce prostitutky, majitel nevěstince, pasák, kuplíř aj.) - atmosféra příživnictví.

·     Motivy:

 .   vliv špatných sociálních podmínek (chudoba, morálka rodiny)

a. snaha získat luxusní výrobky, zajímavé kontakty atd.

b. motivy protestu a pomsty

 

 

 

SOUČASNÉ PROBLÉMY SPOLEČENSKÉHO ŽIVOTA

 – česká společnost

- snižuje se porodnost a sňatečnost (demografické změny ve společnosti)

- stárne česká populace

- etnocentrismus, rasisimus, netolerance Čechů

Demografie – vědní disciplína, která se zabývá kvantitativním a kvalitativním složením obyvatelstva, jeho strukturou a vývojem v urč.historických podmínkách.

 

Snižování porodnosti a sňatečnosti

- dochází od začátků 90.let 20.století

- za tímto poklesem stojí pokles sňatečnosti a porodnosti v mladých věkových skupinách (mezi lidmi do 30 let)

- proč?

- mladí lidé mají mnohem více šancí k osobní realizaci než měli před rokem 1989 (mohou cestovat, studovat, nebo se realizovat na trhu práce), mají více životních možností, mohou žít v párovém soužití – zkrátka společnosti to tak vyhovuje

- důvody ekonomické se týkají vstupu do manželství a založením rodiny, to vše jsou náklady, které většina mladých lidí není schopna unést (nemožnost získání vlastního bytu, finanční zátěž spojená s narozením dítěte, nedostatečná ekonomická podpora státu po dobu mateřské/otcovské dovolené a riziko nezaměstnanosti nutí mladé lidi odkládat založení rodiny na pozdější dobu)

- strukturální důvody – krátce: v průběhu devadesátých let jsou počty mužů a žen ve značném nepoměru, žen je mnohem více, tyto ženy se poohlížejí po partnerovi, který je o 2-3 roky starší, těch je však ale nedostatek a tak nastává sňatková tíseň, v druhé polovině 90. let se muži poohlížejí po partnerkách mladšího věku, ale také nenacházejí dostatek odpovídajících nevěst, opět nastává sňatková tíseň

 

Stárnutí populace

- s poklesem uzavíraní sňatků a poklesem porodnosti úzce souvisí stárnutí české populace

- zvyšuje se podíl osob starších 60-65 let na úkor mladých lidí

- stárnutí populace způsobuje zpomalený růst počtu mladých věkových skupin (nízká porodnost, zrychlený nárůst počtů ve starých věkových skupinách, který je dán rychlým poklesem úmrtnosti a prodlužováním střední délky života

- stárnutí populace může přinést nemalé sociální otřesy – systém financování důchodů je v české společnosti nastaven tak, že populace v produktivním věku ze svých daní financuje důchody starým lidem

- pokud je podíl lidí v produktivním věku menší než podíl lidí v důchodovém věku, nastává problém, jak financovat důchody

- existují čtyři možná řešení tohoto problému:

1. zvýšení hranice odchodu do důchodu, což vede ke snížení počtu důchodců

2. zvýšení daní u lidí v produktivním věku, což vede k nárůstu objemu peněz, z nichž lze financovat důchody

3. zvýšení počtu lidí v produktivním věku, buď díky porodnosti nebo imigraci

4. důchodová reforma, obsahem je přechod od financování důchodů z progresivní populace na důchodovou k samofinancování důchodů pomoci penzijních fondů

 

Etnocentrismus, rasismus, netolerance

- jedná se o netoleranci k národnostním menšinám, etnocentrismus a rasismus

- existence těchto jevů zpochybňuje základní demokratické principy, kterými jsou rovnost všech lidí a jejich nediskriminace na základě odlišné národnosti, kultury, barvy pleti nebo jejich fyzické odlišnosti

Etnocentrismus

- je interpretace kulturních, společenských a životních jevů cizích kultur v pojmech vlastní společnosti

Tolerance a otevřenost jsou znakem civilizované společnosti, v takové společnosti má občan nárok dovolat se svých práv a vidět svoji odlišnost nikoli jako handicap, ale jako výhodu. Společnosti otevřené, tolerantní, tolerující jinakost a odlišnost se pak nazývají společnosti multikulturní

Rasismus

- je názor, že jedna rasa je nadřazena nad druhou, a to na základě odlišných vnějších a fyzických znaků

Romské etnikum je ve velmi složité situaci ve srovnání s původním většinovým obyvatelstvem ČR. Výrazným problémem integrace Romů je nízká kvalifikace a s tím snížená uplatnitelnost na trhu práce

 

Nadnárodní sociální problémy

- globalizace

- chudoba třetího světa

- kulturní relativizace