16 - Systém práva a jeho realizace v České republice, ústavní svobody občanů
Zuzana Štůlová
Pojem práva a význam práva
Právo vzniká na určitém stupni vývoje lidské společnosti, souvisí se vznikem státu
Právo je soubor předpisů, podle kterých se organizuje a řídí život lidské společnosti
-jsou vydané a uznané státem, jejich zachování je vynucováno státní autoritou
Právo reguluje společenské vztahy a současně vytváří soustavu charakteristických měřítek, podle kterých lidé ve společnosti jednají, tak přispívá k přehlednosti a konkrétnosti práv a povinností, které občané, organizace, stát ve společnosti mají.
Důležitý je soulad mezi právem a právním vědomím, konkrétně různými formami jeho projevu, např: veřejné mínění.
Právní vědomí: lze označit jako souhrn právních názorů, představ, pocitů a skutečných vědomostí, které vyjadřují vztahy občanů k platnému právu.
- právní vědomí můžeme také charakteristikovat jako představy lidí o platném právu, o tom, co je právní a protiprávní, jaké chování je vynutitelné státní mocí, co je a není spravedlivé.
Mravní vědomí: získává se hlavně v rodině, co je dobré a co špatné, jak se chovat….
Spravedlnost: Rovný přístup k právnímu řádu- musí být spravedlivé zákony.
Zákonnost:
Právní řád: Je to souhrn všech státních norem ve státě.
Prameny práva: Chápeme jako formy, ve kterých je právo obsaženo, ve kterých je třeba jednotlivé právní normy hledat, je to bezprostřední pramen poznání práva.
Rozlišujeme tyto prameny práva: zákony(tzv.normativní právní akty), právní obyčeje, soudní precedenty a normativní smlouvy.
Kromě historických typů práva lze rozlišovat i typy právní kultury, jinak řečeno velké právní systémy, v současných rozeznáváme dva hlavní typy: kontinentální evropský typ( za hlavní pramen práva berou zákon) a anglosaský typ(VB, USA- bere převážně jako hlavní pramen práva soudní precedenty a právní obyčeje)
Právní normy: jsou všeobecně závazná pravidla chování, jejich dodržování je vynutitelné státní mocí, tvoří a vydávají je příslušné státní orgány(legislativní proces)
Soubor právních norem tvoří zákon, vyhlášku, vládní nařízení=obecně právní předpis
Právní normy upravují jen některé společenské vztahy, ostatní se řídí morálními normami
Souhrn všech právních norem ve státě tvoří právní řád, právní normy jsou v něj uspořádány podle důležitosti a významu- říká se tomu právní síla.
Hierarchie předpisů: Ústava a ústavní zákon
Zákony a zákonná opatření
- předpisy zákonné(základní) vydává Parlament ČR
Vládní nařízení
Vyhlášky ministrů
Vyhlášky nižších státních orgánů např: obcí.
- předpisy podzákonné(prováděcí)
Existuje několik kritérií dělení právních norem:
Podle použité legislativní techniky: Taxativní- konkrétně stanový podmínky svého uplatnění,
vylučuje použít normu na případy, kde jsou
dány jiné podmínky
Demonstrativní: upravuje podmínky jejího použití jen
příkladmo.
Podle závaznosti se právní normy dělí na: Kogentní: jsou bezvýhradně závazné, nepřipouští
žádné odchylky.
Dispozitivní: používají se tehdy, když si účastníci
neupravili své vztahy sami.
Platnost právní normy: znamená že byla vytvořena předepsaným způsobem příslušným
státním orgánem a stala se součástí právního řádu, právní předpis je
pak platný ode dne jeho vydání.
Účinnost právní normy: označuje povinnost se předpisem řídit, dodržovat jej, nemusí se
shodovat s datem platnosti, většinou nastává později.
Zrušovací ustanovení: Derogační klauzule: většinou se objevuje v závěru předpisu, uvadí,
které dosavadní právní normy nebo předpisy se
ruší a nahrazují novými.
Působnost právního předpisu má následující významy:
- Osobní působnost: okruh osob, na které se předpis vztahuje, působnost může být všeobecná
nebo se vztahuje jen na určité osoby.
- Územní působnost: (místní, prostorová): prostor, v němž se předpis uplatňuje např: stát,
obec.
- Věcná působnost: vymezuje, kterých záležitostí se předpis týká.
- Časová působnost: totéž co účinnost.
Novelizace předpisu: pokud se mění či doplňuje dosavadní předpis.
Právní normy lze roztřídit podle předmětu právní úpravy, české právo se třídí na:
- ústavní: normy o uspořádání státu, o nejvyšších orgánech státní moci a správy, o základních
lidských právech a svobodách.
-správní: normy o organizaci a činnosti státního administrativního aparátu v nejrůznějších
Oblastech
-finanční: upravuje oblast daní, poplatků….
-občanské hmotné: upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob
-občanské procesní: stanový postup soudy při projednávání věcí v civilním procesu.
-obchodní: normy, které regulují majetkové vztahy v podnikatelské sféře a právní postavení
obchodních společností.
-pracovní: upravují pracovní vztahy a vztahy, které s výkonem práce souvisejí
-rodinné: upravují vztahy v manželství a při výchově dětí
-trestní hmotné: vymezují jednání, která je třeba považovat za trestné činy a tresty za ně
ukládané.
-trestní procesní: upravují procesní postupy orgánů činných v trestním řízení.
Právní vztahy: jako společenské vztahy upravené právními normami se zaměřují a tři prvky: -Subjekty(účastníci)
Obsah- vzájemná práva a povinnosti jejich účastníků
Objekt: (předmět)- cíl, k němuž vzájemná práva a povinnosti účastníků směřují, cíl právního
vztahu.
Subjekty právního vztahu tvoří:
Fyzické osoby(občané, jednotlivci)- mají právní subjektivitu tzn: způsobnost k právům a
povinnostem, vzniká narozením, zaniká smrtí. A způsobilost k právním
úkonům, což znamená, že účastník právního vztahu může svým vlastním
jednáním zakládat, měnit nebo rušit právní vztahy, může tedy nabývat práva či
plnit povinnosti, v plném rozsahu vzniká zletilostí.
Právnické osoby: (společenské útvary, organizace, společnosti) uměle vytvořené subjekty:
- korporace: společenství fyzických osob k určité společné činnosti(obchodní společnosti,
politické strany, družstva, spolky.
-nadační(fondové): instituce založené k vyčlenění určitého majetku s účelovým určením jeho
použití.
Právnické osoby se mohou sdružovat a vytvářet a vytvářet k ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiných účelů další právnické osoby, které se nazývají sdružení.
Právnické osoby vznikají na základě písemných smluv nebo základních listin zápisem do evidence obchodního nebo jiného rejstřiku, zanikají výmazem z této evidence.
Fyzické i právnické osoby mohou být zastoupeny na základě plné moci.
Obsah právního vztahu: zahrnuje práva a povinnosti účastníků tohoto vztahu, v právní teorii se často rozlišují tyto druhy právních povinností: DARE- něco dát, FACERE- něco konat, OMITTERE- zdržet se něčeho, PATI- něco strpět
Objekty právního vztahu: je to, k čemu vzájemná práva a povinnosti subjektů směřují: věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
Věci jako předmět právního vztahu dělíme na nemovité(pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem) a movité(ostatní)
Právní skutečnost: jsou to okolnosti, s nimiž právní normy spojují vznik, změny nebo zánik
právních vztahů.
Ke vzniku, změně nebo zániku může dojít samočinně nebo záměrně, podle
toho se rozlišují právní skutečnosti objektivní a subjektivní.
Objektivní právní skutečnosti jsou událost, které vyplývají z přírodních zákonitostí, působí samočinně, nezávisle na vůli a jednání účastníků těchto vztahů, např: narození dítěte, úmrtí člověka, uplynutí času, přírodní katastrofa.
Nejdůležitější objektivní právní skutečnost je uplynutí času, protože s sebou nese právní následky, jako je propadnutí, promlčení a vydržení práva.
Trvání určitých právních vztahů je omezeno lhůtami, pokud není subjektivní právo uplatněno ve stanovené lhůtě dochází k prekluzi neboli jeho propadnutí, tím právní vztah zaniká.
Pokud uplynutím promlčecí doby právo nezanikne, ale jen se oslabuje možnost jeho prosazení, jedná se o promlčení práva, nevztahuje se na všechna práva, nepatří sem např: osobnostní, osobní……
Subjektivní právní skutečnosti: se mění nebo ruší záměrně, uvědoměle, např: uzavření smlovy….
Systém práva: PRÁVNÍ SYSTÉM
- ústavní právo => příprava ústavy a jejich zákonů
- správní právo => organizuje a kontroluje činnost státní administrativy
- občanské právo => řeší majetkové vztahy fyzických a právnických osob
- obchodní právo => obchodní vztahy, podnikatelská práva
- pracovní právo => zabývá se vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli
- rodinné právo => manželé a jejich práva, rodiče vs. děti, náhradní rodinná péče
- trestní právo => stanovuje, co je trestné (chování), a jak jej trestně ohodnotí
Sankce: - preventivní(předcházení)
- represivní(odvetný)
Důsledek, porušení právní normy
Presumpce neviny: Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
Listina základních práv a svobod: Od r. 1993 je součástí ústavního pořádku ČR. Má preambuli a 5 hlav, které se dělí celkem do 44 článků. Má přednost před individuálními zákony - její práva jsou nezadatelná, nezrušitelná a nepromlčitelná.
: Listina začíná preambulí. Další text je rozdělený do hlav a dále na články.
- Hlava první - obecná ustanovení
- Hlava druhá - lidská práva a základní svobody
- Hlava třetí - práva národnostních a etnických menšin
- Hlava čtvrtá - hospodářská, sociální a kulturní práva
- Hlava pátá - právo na soudní a jinou právní ochranu
- Hlava šestá - ustanovení společná
Ombudsman: je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy.
Slovo i institut vznikl ve Švédsku, kde byl ombudsman pověřen králem dbát na správné chování úředníků. V roce 1809 se institut ombudsmana dostal do švédské ústavy. Hromadného rozšíření se ombudsman dočkal až v druhé polovině 20. století. V současné době je tento institut v různých formách rozšířen téměř ve 100 státech světa.
Parlamentní (tzv. pravý) ombudsman má tyto znaky:
- je volen parlamentem
- je politicky nezávislý
- nemá oprávnění rušit či měnit státní rozhodnutí
- může provádět vlastní šetření
Parlamentní ombudsman může mít všeobecnou nebo jen regionální působnost. Může se také specializovat jen na určitou oblast.
V některých zemích je institut ombudsmana oblíbený natolik, že existují i na nižších úrovních státu, samosprávy či dokonce mimo státní struktury (ve firmách, v Česku ho má například Česká spořitelna).