12 - Vývoj psychologie
Zuzana Pikorová
a) Psychologie jako věda
- chce porozumět chování, prožívání a jednání lidí, předvídat je a pomoci je formovat
b) Psychologické vědy
- základní psych. vědy
o Obecná psychologie- základní psychologické poznatky, podává celkový obraz člověka- city, motivy, zájmy, postoje
o Psychologie osobnosti- struktura a vývoj osobnosti- podobnosti a odlišnosti mezi lidmi (temperament, charakter, rysy osobnosti, …), vědomí, podvědomí, dynamika (změna) osobnosti
o Vývojová (ontogenetická) psychologie- psychický vývoj člověka, ovlivnění vývoje, vývojová období
o Sociální psychologie- na pomezí psychologie a sociologie- začleňování do mezilidských vztahů, soc.skupin a společenských institucí, vliv soc. skupin na jedince
o Psychopatologie- psych. abnormality, poruchy a potíže- zkoumá příčiny jejich vzniku a možné léčebné metody
- nejblíže k psychiatrii, ale rozdílný cíl- psychopatologie identifikuje poruchu, psychiatrie ji léčí
- aplikované psych. vědy
o pedagogická psychologie- rozvoj člověka v podmínkách výchovy- tvorba účinných forem vyučování, organizace školství, poznávání žáka, příprava na budoucí povolání
o klinická psychologie- diagnostika duševních potíží a chorob, psychoterapeutická péče o nemocné
o poradenská psychologie- poradenství v různých oblastech- školní
(př. problémy při studiu), výchovné, profesní, manželské, rodinné, sociální, … , rady klientům při řešení krizových situací
o soudní (forenzní) psychologie- psychologie pachatelů trestných činů, zkoumá chování a prožívání lidí v prostředí soudnictví (obviněný, svědci, …)
o penitenciární psychologie- výkon trestu, postpenitenciární- adaptace člověka po propuštění z vězení
- existuje řada dalších aplikovaných věd (psychologie práce, reklamy, umění, …)
- speciální psychologické vědy
o srovnávací psychologie-rozdíly mezi chováním lidí a zvířat
o psycholingvistika- vztah myšlení, řeči a jazyka
o psychometrie- měření psychologických jevů
c) Metody výzkumu
o Pozorování
- sledování člověka a jeho projevů bez záměrného zásahu psychologa, a zaznamenávání pozorovaného
- extrospekce- vnější projevy člověka v přirozené nebo speciálně upravené situaci
- introspekce- pozorování vlastních vnitřních psychických jevů
o Experiment
- záměrné zasahování do podmínek a vlivů na zkoumanou osobu tak, aby byly kontrolovány všechny změny a daly se vyjádřit jejich souvislosti
- používá se dotazník, rozhovor, analýza výsledků činnosti, analýza slovních projevů, …
o Explorativní (zjišťující) metody
- zejména sociálně- psychologické výzkumné metody, slouží ke sběru dat
- využívá se různých technik- např. explorační rozhovory, dotazníky, testy apod.
- sociometrie- zjišťování a analýza vztahů mezi členy malých skupin (preferenčními volbami)
- obsahová analýza- zkoumá výskyt určitých témat v médiích a jinde, slouží k charakteristice určitých jevů a jejich historických proměn, může sloužit např. k identifikaci autora
- sémantický diferenciál- měření a srovnávání významu různých objektů (dotazovaný je požádán, aby popsal něco/ někoho pomocí několika připravených škál, jejichž póly tvoří protikladná slova)
o Psychodiagnostické metody- metody zjišťující úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů, potenciální možnosti dalšího rozvoje (ke sběru dat se využívají např. výkonové testy, testy osobnosti, rozhovor, pozorování, analýza slovních projevů, rozbor výsledků činnosti apod.)
d) Dějiny psychologie
- Předvědecká fáze
- psychologie je nedílnou součástí filosofie- chápána jako nauka o duši
- Aristoteles, Platón, sv. Augustin, René Descartes
- Vědecká fáze
o Experimentální psychologie
- v pol. 19.st psychologie samostatná věda, oddělena od filosofe
- Wilhelm Wundt r. 1879 založil v Lipsku první experimentální psychologickofyzikální laboratoř- poznávání duševních pochodů pomocí vědecké introspekce- počátkem 20. st kritizováno americkými psychology jako příliš subjektivní
o Behaviorismus- vznik v USA na přelomu 19. a 20. st.
- studium mechanismu S-R (S- stimul= podnět, R- respondence= odpověď)- organismus pouze odpovídá jistým způsobem na jisté podněty (tuto odpověď organismu je nutno brát především jako činnost žláz a svalů), úkolem psychologie je dávat organismu ty správné podněty
- zaměřuje se pouze na chování, protože prožívání dle něj nelze u druhých zkoumat
- přeceňováno učení a výchova, neuznávány vrozené psychické dispozice
- Ivan Pavlovič Pavlov, John B.Watson (zakladatel)
o Psychoanalýza = název léčebné metody nebo směru v psychologii
- zakladatel Sigmund Freud
- základ lidské psychiky a motivace chování jsou neuvědomělé procesy probíhající v nevědomí
- 3 vrstvy lidské psychiky- vědomí (část mysli, kterou si jedinec uvědomuje, i její obsah), předvědomí (zapomenuté, ale vybavitelné myšlenky, zážitky, vzpomínky, …), nevědomí (vědomí nepřístupná část psychiky- nejrozsáhlejší, psychikou záměrně „uklizené“ myšlenky a vzpomínky, protože jejich obsah může jedince zraňovat)
- zkoumá význam fantazijních, snových a halucinačních představ (snaha odhalit nevědomí)
- vytěsnění= proces, kdy se informace dostávají z vědomí a předvědomí do nevědomí (nejčastěji se dle Freuda vytěsňují pudy, hl. sexuální)
- vývoj osobnosti z hlediska psychoanalýzy: (názvy období jsou podle způsobu pudového uspokojení v daném věku)- období orální (1 rok), anální (2-3 roky), falické (4-5), latentní (5-11), genitální (od 11 let)
- dodnes se používá v psychoterapii a psychologickém poradenství
o Analytická psychologie- představitel Carl Gustav Jung
- navazuje na psychoanalýzu
- psychika člověka předurčena archetypy= předobrazy kolektivního nevědomí lidstva
- kolektivní nevědomí si nelze běžně uvědomovat, může se ale projevit např. ve snech
- archetypy lze objevit hlubinnou analýzou
- základní funkce vědomí podle Junga- myšlení, cit, vnímání, intuice
o Tvarová psychologie (gestaltismus)
- psychické děje je zapotřebí chápat jako celky- strukturu a vlastnosti nelze odvodit z jejich jednotlivých částí
- odmítají dělení člověka na pocitové a představové jednotky, člověk musí být chápán jako celek
- Max Wertheimer, Wolfgang Köhler, K.Koffka
- v současné době existuje v psychologii pět hlavních proudů:
o Humanistická psychologie- vznik v pol. 50.let, USA
- předmětem sebevyjádření člověka, nalezení jeho identity- je zapotřebí, aby každý jedinec měl možnost projevit svou identitu a naplnit touhu po seberealizaci
- Abraham Maslow- tabulka lidských potřeb podle stupně potřebnosti, Carl R. Rogers, V.E.Frankl- Rakušan, tvůrce logoterapie (člověk restaurátorem sebe sama, má dát své existenci smysl)
o Hlubinná psychologie
- zahrnuje psychoanalýzu (Freud), analytickou psychologii (Jung), individuální psychologii (Adler), neopsychoanalýzu (Fromm)
o Neobehaviorismus
- zachovává myšlenku behaviorismu (důraz na chování), ale analyzuje vztahy mezi chováním a podněty vnějšího prostředí→ uznává i určité vnitřní pochody organismu, které tyto vztahy zprostředkovávají
o Kognitivní psychologie (poznávací)
- zdůraznění vědomí a sebeuvědomování- projevení vlastní identity (dle kognitivního modelu- vnitřní model vnějšího světa kolem nás)
- schopnost jednat aktivně, cílevědomě, podle předem stanoveného cíle
- představitel- Kelly
o Transpersonální psychologie
- studium mimořádných změněných stavů vědomí (hypnóza, užití drog, meditace, …)
- Stanislav Grof
e) Základní psychické jevy
o Psychické procesy
§ Poznávací- vnímání, představy, fantazie, myšlení, řeč
- vnímání= psych. proces, při kterém naše smyslové orgány zachycují podněty, které působí z vnitřního i vnějšího prostředí organismu, skládá se z čití
- čití = schopnost nervových buněk, vláken a mozku reagovat na podněty a zpracovat je do informace, zajištěno analyzátory, vnitřními (poloha, pohyb, rovnováha) a vnějšími (chuť, hmat, čich, zrak)
- výsledek vnímání : počitek= odraz jedné vlastnosti nebo jednoho znaku toho, co poznáváme
: vjem= soubor počitků- celkový obraz předmětu
- vnímání- prostoru a vzdálenosti, tvaru a velikosti, pohybu, času (subjektivní), sociální (vnímání lidí, situací)
- druhy vnímání- rozlišují se 4 typy lidí- analytický (zaměření na detaily, menší schopnost vnímat celek), syntetický (vnímá celek, detaily mu unikají), analyticko- syntetický, emocionální (vnímání přes pocity, emoce)
- chyby ve vnímání - iluze- selhání smyslů, špatná interpretace podnětů
-halucinace- chyba nervového systému
- představa= něco, co jsme dříve vnímali, znovu vybavený vjem
- typy představ- závislé na smyslech- vizuální, sluchové, motorické, hmatové a chuťové, smíšené
- druhy představ- obecné (co je strom, Bůh, …) a jedinečné (konkrétní)
- fantazie= schopnost rozkládat nejrůznější informace do prvků, z nichž vznikly, a pak je skládat do zcela nových obrazů
- myšlení= poznávací proces, získává se jím zprostředkované a zobecnělé poznání skutečnosti, jejích podstatných znaků a souvislostí
- probíhá pomocí slov- nahrazuje-li slovo skutečnost v různých podobách, pak se stává pojmem
- formy myšlení- pojem, soud, úsudek
- pojem- obecný (př. strom), jedinečný (př. jabloň), konkrétní
- soud - spojení dvou nebo více pojmů do vzájemného vztahu, může být pravdivý či nepravdivý
- úsudek- vztah mezi dvěma soudy
- myšlenkové operace- analýza (rozbor), syntéza (sloučení), analogie (srovnání), generalizace (zobecnění), abstrakce (z konkrétních pojmů k abstraktnímu poznání), indukce (od konkrétního k obecnému), dedukce (od obecného ke konkrétnímu)
- vlastnosti myšlení- pružnost = přizpůsobivost novým podmínkám, postupným věkem se vytrácí
- bystrost = uvědomění si, co říkám
- hloubka = schopnost ponořit se do problému
- důslednost
- řeč= nástroj myšlení
- vnější, vnitřní (neslyšná, zkratkovitá, ne v celých větách)
§ Paměti
- paměť= schopnost vědomí používat získané informace k další duševní činnosti,
- fáze paměti- zapamatování, uchování, vybavení, zapomenutí
- druhy paměti- úmyslná, neúmyslná, mechanická (učení v přesném sledu), logická (založená na souvislostech)
- z hlediska časového- krátkodobá (paměť zhruba do 2 min), dlouhodobá, operační (nejkratší- otázka vteřin)
- podle psych. aktivity- pohybová (př. manuální práce), názorná (pracuje s ostatními smysly), emocionální (na emoční zážitky)
§ Motivační (citové a volní)
- city= psych. jevy, hodnotí předměty našeho poznávání
- znaky- subjektivita, polarita (každý cit má svou protiváhu), aktuálnost (neopakovatelnost)
- ambivalenta= smíšené pocity
- aktivní(stenické)- povzbuzují k činnosti
- pasivní(astenické)- tlumí činnost
- vyšší city- souvisí s uspokojováním společenských norem (láska k vlasti, …)
- nižší city- souvisí s biologickými potřebami
- podle doby trvání- afekt, nálada, vášeň
- podle intenzity- nálada, afekt, vášeň
- afekty- bouřlivé rekce člověka (labilní lidi, děti), probíhá velmi rychle
- nálady- delší trvání, vliv událostí, lidí v okolí
- vášeň- dlouhodobý silný cit
- citová deprivace- nenormální citový vývoj
- citové vlastnosti- dlouhodobé působení, složky charakterových vlastností a rysů
- citové poruchy- labilita, komplex, averze, fobie
o Psychické stavy= stav, charakteristika jedince po určitou dobu
- nálada- druh emoce, může trvat několik minut i několik dní
- inspirace- příznivý stav pro řešení problémů
- pozornost= soustředěnost po určitou dobu na jeden jev nebo činnost
- nerozhodnost
- vědomí
o Psychické vlastnosti
- Schopnosti= vlastnosti osobnosti- předpoklad pro naučení se úspěšné vykonání nějaké činnosti
- vlohy- vrozené psychicko- fyziologické dispozice, které se rozvíjením mění ve schopnosti
- stupně schopností - nadání (soubor schopností v určité oblasti), talent (rozvinuté nadání), genialita (rozvinutý talent)
- kognitivních (poznávacích) schopnosti- schopnost racionálně a logicky uvažovat, poznávat, rychle se učit
- inteligence= rozsah určitých kognitivních schopností
- druhy inteligence- fluidní- vrozená, nezávislá na dřívějším učení, během života s již navyvíjí
- krystalická- založena na zkušenostech a vědomostech získaných učením
- 0- 19 idiocie, 20- 49 imbecilita (základní návyky), 50- 69 debilita (vychovávatelní), 70- 79 hraniční pásmo mezi rozumovou zaostalostí a normou, 80- 89 podprůměr, 90- 109 průměr, 110- 119 nadprůměr, 120- 139 vysoká, nad 140 velmi vysoká inteligence
- senzomotorické (smyslově pohybové) schopnosti- koordinace pohybů, manuální zručnost, sportovní výkony
- kreativní (tvořivé) schopnosti- schopnost vidět věci nestandardně, nově, …
- smyslové schopnosti
- rysy osobnosti- typické vlastnosti člověka projevující se v chování a jednání, příznačné pro určitého jedince
- extroverze – introverze, dominance – submise, stabilita - labilita, sebedůvěra - sebepodceňování, svědomitost - nezodpovědnost, sebeovládání - nedostatek sebeovládání, …
- temperament= soubor převážně vrozených psychických vlastností- určují dynamiku celého prožívání a chování osobnosti, může se částečně změnit výchovou
- rozdělení podle Hippokrata
§ sangvinik– čilý, veselý, společenský, nestálý
§ cholerik- vznětlivý, samostatný, dráždivý, rychle se rozhněvá i uklidní
§ flegmatik- klidný, až lhostejný, smířlivý
§ melancholik- pesimista, tichý, náladový, nespolečenský, zodpovědný, vážný
- rozdělení podle Junga
§ introvert- zaměřený do svého nitra, plachý, nejistý, málo průbojný, intenzivní vnitřní život, hluboké city
§ extrovert- zaměřený na vnější svět, společenský, přístupný, otevřený, aktivní, přizpůsobivý
- rozdělení podle Eysencka
§ labilní- melancholik, cholerik
§ stabilní- sangvinik, flegmatik
- charakter= emoční inteligence- schopnost orientovat se ve svých emocích- znalost emocí a jejich zvládání, empatie, schopnost vytvářet dobré mezilidské vztahy, …
- zakládá se na morálních zásadách
- do značné míry získaný sociálním učením (ne vrozený)
- prohlubuje se životními zkušenostmi
- ovlivňují se s temperamentem (větší vliv temperamentu na charakter než naopak)
- ovlivňuje vztah k sobě samému, k životním překážkám a obtížím, k životnímu prostředí, k práci, k lidem a ke společnosti
o Specifické získané dispozice/ Dílčí psychické předpoklady
- vědomosti
- dovednosti
- návyky
- zájmy= trvalá potřeba člověka střetávat se s něčím- věc, činnost,..
- dlouhodobější zájem= záliba- materiální, společenská, duchovní
- postoje