11 - Etika
Monika
- z řeckého éthos = zvyk, obyčej, charakter
= filozofická disciplína, jejímž předmětem je morálka
- vznik v antickém Řecku jako součást filozofie
- stanovuje „CO MÁ BÝT“, co je žádoucí z hlediska dobra a spravedlnosti, snaží se tyto pojmy blíže určit a zdůvodnit
- etika je označována jako PRAKTICKÁ FILOZOFIE
- morálka, dobro, mrav
- morálka = soubor představ sdílených v určité společnosti a době o tom, jaké chování a smýšlení jednotlivého člověka i lidských skupin je dobré, jaké má být..
- dobro = nejvyšší mravní ideál X zlo (to co škodí) = klíčové morální pojmy
- dobro je pro označení toho, co je nejvýše žádoucí
- tento pojem je sporný (spory trvají od vzniku etiky až do dnešní doby)
- mrav = (mravy) vzorce chování určité (dané) společnosti nebo skupiny
- označuje, jak jsou členové určitého společenství zvyklí jednat, jak se většinou chovají
morálka a mrav existují ve všech lidských společnostech i dobách, kulturách – ale i jednotlivé představy o tom, co je morálně dobré, se mohou zásadně lišit
- předmět etiky, právo
- etika jako teorie morálky nevzniká vždy a všude, tam, kde jsou morální normy přijímány jako samozřejmost, tam se neobjevuje potřeba jejich teoretického zkoumání a zdůvodňování
- závaznosti morálních norem = požadované pravidlo jednání, jako je např. nepokradeš,..)se zde dosahuje na základě tradic
- prakticky se dodržování přijatých morálních norem dosahuje vynucením neformální autoritou
- část morálních norem, která se stává základem právního řádu, je vynucována i autoritami formálními – policie, soudy,..
- právo = existuje vedle morálních norem, umožňuje objektivní posouzení jejich dodržování možnost trestat formální autoritou jejich nedodržení
- dějiny etiky
- ANTIKA
- etika u Démokrita a miléťanů
- představitel demokraticky zaměřené etiky, ta organicky vyrůstá z jeho atomistické teorie
- svobodu a solidaritu staví výše než majetek
- miléťané se snaží zdůvodnit nový, politicko-morální obraz světa řecké demokracie
- ctnost a spravedlnost jsou u Démokrita odvozeny od pojetí obce jako demokraticky spravovaného společenství sobě rovných
- etika sofistů
- působí v 5.stol.
- rozvoje jednotlivých filozofických teorií, demokratického života řeckých obcí, zejména Atén
- relativizují jak jednotlivé morální pojmy, jako jsou dobro a zlo ( co je pro jednoho dobro, je pro jiného zlo a naopak), tak i základní pravidla života obce
- rozvíjejí spor o to, jsou-li lidské zákony dány od přirozenosti- tedy věčné a neměnné, či jsou jen lidským dílem, a tudíž změnitelné
- etika Sokratova
- považoval za hlavní cíl života dosažení blaženosti = následek ctnostného života
- žít ctnostně znamená znát dobro, kdo ho zná, dobro také koná
-ctnost = základní pojem antické literatury
- v Řecku se uznávaly 4 základní ctnosti : moudrost, statečnost, spravedlnost a rozvaha
- Platónova etika
- Platon – klasický předst. monarchického směru myšlení
- idea dobra – v jeho ideální obci (popsané v díle Ústava), má na základě znalosti ideje dobra absolutní moc nad všemi členy obce filozof král, tuto moc má protože ví lépe než ostatní, co je dobro
- lidé se tedy již rodí nerovní, především mírou své vrozené schopnosti poznat a konat dobro – ma základě toho jsou rozděleni do kast – nejnižší představují manuálně pracující, vyšší strážce, nejvýše stojí sám filozof král
- spravedlnost je v jeho pojetí vykládána jako plnění povinností vyplývajících z postavení v hierarchické mocenské struktuře obce – je tedy spravedlivé , aby níže stojící, poslouchali výše stojící – kvalitativně lepší jedince
- Aristotelova etika
- reprezentuje směr aristokratický, tedy vládu nejlepších
- nejvyšším cílem v životě není úsilí o dosažení absolutního dobra , ale o život blažený
- opravdová blaženost spočívá ve ctnostech
- dobrem je žít v souladu sám se sebou, se svou přirozeností – tak je možné dosáhnout blaženosti
- přirozenost člověka spočívá v jeho schopnosti myslet (nejvyšší život je život věnovaný teoretickému myšlení, 2.nej. život je věnovaný správě a řízení obce)
- spravedlnost je vztah vznikající mezi sobě rovnými, který respektuje tuto rovnost
- na rozdíl od platóna je přesvědčen, že lidé se nerodí jako dobří nebo zlí, ale se schopností obojího, pak záleží na výchově
- morální charakter se formuje na základě zvyku, ten vyrůstá z pravidelnosti určitého jednání
- zákl. pravidly mezilidského jednání jsou však zákony obce a naopak morálka obce je vyjádřena v jejich zákonech
- předpokladem morálky je ale možnost volby, svoboda rozhodování, která je člověku vlastní
- aristotelés však nepřiznává všem stejnou schopnost myslet, otroci podle něj nemyslí vůbec a ženy jen velmi omezeně – jeho rovnost je tedy rovností urozených
- s úpadkem polis a se ztrátou jejich samostatnosti po ovládnutí Řecka Makedonií klesá význam obce v životě člověka, vznikají nové směry etického myšlení, zdůrazňující individuum a ptají se, jak má člověk žít ve světě, na nějž v podstatě namá vliv
- Epikúreismus – pojmenovaný po zakladateli Epikúrovi(jeden z atomistů)
- hledá cestu k individuální duševní slasti
- dobrem je žít skrytě, zbaven strachu ze smrti, bolesti,..
- Stoická etika
- doporučovali zapojení člověka do života společnosti, před níž stejně není úniku
- ideálem bylo dosažení duševního klidu = ataraxie, pro dosažení tohoto klidu musí získat vnitřní svobodu oproštěnou od vášní = apatheia
- mezi nejznámější stoiky patří Seneca, Marcus Aurelius
- dobro pro ně není život sám, ale dobrý život
- ctnost spočívala v souladu lidského života s přírodou a v rozumném životě
- STŘEDOVĚK – na konci antického období se objevuje nový myšlenkový směr – křesťanství
- to vyšlo z judaismu, ale vstřebalo i mnoho podnětů z antické filozofie
- za zákl. morální poselství křesťanství se považuje Desatero
- věří ve smysl a směr lidských dějin (převzato z judaismu)
- Augustinova etika
-Aurelius Augustinus – ovlivněn novoplatonismem - - zastával názor o predestinaci = božím předurčení, kterým je rozhodnuto již předem a nezvratně, kdo bude spasen a kdo ztracen, nerozhodují dobré nebo zlé činy člověka, jen Boží vůle
- hlásal, že mimo církev není spásy, čímž nadřadil církev všem světským panovníkům
- etika Tomáše Akvinského
- vliv Aristotela
- přijímá základní antické ctnosti: rozumnost, rozvahu, statečnost, spravedlnost
- k nim připojuje ještě křesťanské : víru, lásku a neději
- uznává svobodu lidské vůle (svobodu hřešit i konat dobré skutky)
- RENESANCE
- Machiavelliho etika
- oproti středověkým názorům na roli politiků i papežůjako uskutečňovatelů dobra odhalil, že zákl.motivem politického jednání je touha po moci a majetku – protože politikové touží po tom samém – uchopení moci – tu však může získat jen jeden, nemůže se politika řídit nějakým společným dobrem, které zde neexistuje, ale jen logikou úspěchu
- člověk, který je za všech okolností dobrý, mezi ostatními nemůže existovat
-NOVOVĚK
- Hobbesova etika
- Thomas Hobbes – ovlivněn zkušeností anglické revoluce, občanských a náboženských válek
- pokouší se nalézt původ moci ve společnosti
- vychází z předpokladu o „přirozeném“ stavu, v němž lidská společnost neexistuje
- neexistuje proto ani dobro a zlo, jen soukromý zájem a snaha o jeho maximální uspokojení = zmocnění se toho, co má druhý – to vede k vzájemnému boji – lidé se proto dobrovolně podrobují absolutické moci
- Rousseauova etika
- Jean Jacques Rousseau
- nejradikálnější představitel osvícenství
- přichází s pochybností o zlepšování lidských mravů v závislosti na pokroku
- na rozdíl od Hobbese je přesvědčen, že lidé původně žili v souladu s přírodou a neznali mnoho civilizačních neřestí, kterými trpíme dnes = lidská přirozenost je tedy dobrá, člověka kazí až společnost
- za původ všeho zla považuje vznik soukromého vlastnictví půdy = základní zdroj obživy
- říká: „nikdo by neměl mít tak málo, aby se musel prodávat, a nikdo tak mnoho, aby mohl ovládat ostatní“
- Kantova etika
- Emanuel Kant – ovlivněn Rousseauem
- za dobré jednání považuje jen to, jehož účelem je dobro samo, nejedná se ale o jednání mravní, ale kupecké, vypočítavé
- Hegelova etika
- Georg Wilhelm Friedrich Hegel
- odhalil, že člověk nesvobodný tím, že se podrobuje moci „svého pána“ se vzdal sám sebe, podřizuje jeho příkazům nejen své tělo, ale i svou mysl, vůli..patří-li druhému, není již svůj, ale cizí – dochází k odcizení sobě samému
- další jeho myšlenka je, že jen v tvořivé práci činí člověk sám sebe něčím(= z hlíny tvoří hrnce je hrnčířem,..)- pán, který ovládá druhého člověka, nic netvoří
- Marxova etika
- Karl Mrax – navazuje na Hegelovu filozofii, to ovšem zásadně přepracovává v materialistickém duchu – hypnózy Rousseaua či Hegela o vzniku nerovnosti mezi lidmi ( jako zmocnění se půdy či ovládání vůle druhého)přepracovává v teorii o vzniku vlády člověka nad člověkem v důsledku rozvoje dělby práce
- snaží se dokázat, že v dalším vývoji bude i současná forma dělby práce a z ní vyplývající soukromé vlastnictví výrobních prostředků překonáno
- překonání bude zrušením veškeré vlády člověka nad člověkem a skokem do říše svobody
= pak přestanou být vztahy mezi lidmi i hodnota člověka určovány penězi a postavením v sociální hierarchii a budou dány jen lidskými a morálními kvalitami člověka
- Nietzscheova etika
- Friedrich Nietzsche – nejvyšším cílem člověka je žít v souladu se svou vlastní přirozeností
- prohlašuje primát vůle, a to vůle k moci – dobré je vše, co podporuje růst vůle k moci
- pokládá vůli za nejvyšší princip a podstatu bytí
- popírá také existenci Boha, který by měl stát nad člověkem a jemuž by se tedy měl podrobovat
- Frommova etika
- Erich Fromm – německý filozof a psychoanalytik
- radikálně přehodnotil Freudovy teorie
- nepokládá lidskou přirozenost za soubor v zásadě protispolečenských pudů – člověk je podle něj produktivní, tvořivá a společenská bytost
- morální zlo je způsobeno tím, že tvořivost je společenským systémem zablokována
- dobrem je život v souladu s naší společenskou a tvořivou přirozeností
- šťastné svědomí je to dosažení souladu mezi tím, jací přirozeně jsme a jak skutečně žijeme
- směry etiky
- etika se štěpí do řady směrů
METAETIKA / ANALYTICKÁ ETIKA
- vzniká uvnitř analytické filozofie
- zabývá se logickým zkoumáním jazyka morálky s cílem objasnit význam základních mravních pojmů
- zde dále rozlišujeme :
- teleologická koncepce – hledají absolutní, konečné cíle lidského života
- deontologická teorie – vychází z toho, že mravní závaznost jednání je dána bez ohledu na jeho cíle
- utilitarismus – posuzuje mravní hodnotu činu podle míry užitku, který přináší
- eudaimonistická etika ( eudaimoniá = štěstí ) - za nejvyšší mravní hodnotu považuje štěstí
- pragmatická etika – o morálnosti jednání rozhodují výsledky
- emotivismus – inspirován novopozitivismem, cílem mravních soudů je vyslovit či vyvolat emoci
- intuicionismus – pojem dobra je zde vyložen jako nedefinovatelný
- pochopení mravního významu mravních soudů je možné jen na základě intuitivního nazírání světa mravních forem
- deskriptivismus – řečové akty (činy..)jsou určovány sjednanými pravidly
- preskriptivismus – chápe mravní soudy jako příkazy zvláštního druhu
- dále můžeme rozlišit etiky odvozené z jednotlivých filozofických systémů např.:
- EXISTENCIALISTICKÁ ETIKA – existence je podstatou člověka
- člověk není dán předem, tvoří sám sebe ve své svobodě
- za své jednání je absolutně zodpovědný
- POSTMODERNÍ ETIKA – zhodnocuje zkušenost evropských totalitních ideologiíc
- současné vývojové směry
- velmi se rozvíjí evoluční biologie a s ní spjatá evoluční psychologie
- sociobiologie – zkoumá vývoj lidského druhu jako skupinově žijícího živočicha
- ptá se, jaké vzorce chování máme vrozeny
= vědecký výzkum lidské přirozenosti
- evoluční psychologie – podobné jako sociobiologie, jen klade trochu jiné otázky
cílem je zkoumání psychického vybavení našich evolučních předchůdců – v závislosti na přírodním prostředí a podmínkách soužití ve skupině
- k etikám spojeným s jednotlivými problémovými oblastmi patří:
- ekologická (environmentální) etika – zkoumá krizový vztah lidské společnosti a přírody jako morální problém
- rozlišujeme na biocentrickou etiku = nejvyšší hodnota je zde život, jehož je člověk pouhou dílčí součástí, ohrožuje přežití přírody
- příroda je nadřazenou morální hodnotou
antropocentrická etika = nejvyšší hodnota je člověk, zachování přírody je ve vlastním zájmu člověka
- sociální etika – zkoumá spravedlnost společenských institucí
- politická etika – předpokladem je, že existuje nějaké obecné dobro, o jehož uskutečnění politika usiluje nebo alespoň usilovat měla
- zkoumá politické uspořádání společnosti a politický život z toho hlediska
- rozvíjí se aplikované etiky spojené s jednotlivými obory lidské činnosti např.:
- bioetika – řeší otázky spojené s rozvojem biolog. věd
- lékařská etika – vztah lékaře a pacienta
- v poslední době se hodně diskutuje o otázce eutanazie nebo spory ohledně přípustnosti a nepříp.potratů
- morálka, morální normy, svoboda, svědomí, svobodná vůle, kolektivní vina
- morálka = soubor představ sdílených v určité společnosti a době o tom, jaké chování a smýšlení jednotlivého člověka i lidských skupin je dobré, jaké má být..
- dobro = nejvyšší mravní ideál X zlo (to co škodí) = klíčové morální pojmy
- dobro je pro označení toho, co je nejvýše žádoucí
- tento pojem je sporný (spory trvají od vzniku etiky až do dnešní doby)
- mravní norma – k rozlišení co je a co není mravně správné nám pomáhá i cit, vlastní rozumová úvaha, konkrétní případ člověka, který nám slouží jako morální ideál, …
- mravní norma je právě to omezení, které si člověk klade
- liší se od ostatních norem tím, že pro její posouzení je důležité hledisko dobra a zla, správnosti a špatnosti
- svoboda – je nutnou podmínkou i hodnotou k naplnění morálních cílů
- soužití rovnoprávných individuí společně rozhodujících společné záležitosti a chránících soukromí jedince
- svědomí - zvláštní jev lidského vědomí, který člověk pociťuje jako „vnitřní hlas“ hodnotící jeho jednání
- je vnitřním měřítkem morálnosti lidského jednání.
o základem svědomí jsou mravní normy, které jsme si osvojili a hluboce zakořenili do našeho podvědomí
o můžeme mu naslouchat nebo ho přebít
- svobodná vůle – vnitřní schopnost volit z více možností
- bez této základní lidské schopnosti by žádná morálka nemohla existovat – člověk by byl jen stroj
- kolektivní vina – zvláštní případ morální odpovědnosti, kde jsme odpovědnými i za to, co jsme přímo sami neudělali a nerozhodli, ale co např. rozhodla a v našem jménu učinila naše vláda a na čem se tedy podílíme nepřímo tím, že pracujeme a žijeme v tomto státě
- vinu je možno odčinit novými pozitivními skutky
- etika v době globalizace
- dnešní člověk žije ve dvou protikladných světech
- svět jeho soukromí - v důsledku mnoha vlivů se lidé stále více propadají do svých individuálních světů a s druhými se setkávají jen za účelem vydělávání peněz a krátkodobé pomíjivé zábavy
- svět velkoměst a globalizované civilizace – tady se setkává množství lidí z nejrůznějších částí světa, lidé jsou na sobě stále více závislí a vzájemně propojeni mnoha způsoby