07 - PROBLÉM POZNÁNÍ V NOVOVĚKÉ FILOZOFII – racionalismus, empirismus, sensualismus
Monika(y)
- novověká filozofie je součástí bouřlivého vývoje evropské kultury a civilizace od 17.stol. do pol.19.stol.
- vnitřní jednota novověkého myšlení je dána emancipací filozofie od náboženství – dominantní je tedy filozofie a přírodní vědy
- = nové chápání světa, vykládání světa podle vlastních zákonů a pravidel logiky
- novověká fil.řeší problémy: Jak člověk poznává? Co člověk poznává? Jaké vlastnosti má objektivní svět?
- Který způsob poznání vede k pravdě – smyslové či racionální?- zde se odpovědí rozdělují myslitelé na představitele racionalismu a empirismu
-
- Racionalismus
- filosofický směr, který chápe původ, povahu a platnost lidského poznání z rozumu, rozum je aktivní, smysly přináší pouze materiál, rozum je zpracuje, vyvodí správné závěry
- rozum je tedy jediný možný zdroj našeho poznání
- k tomu má rozum vrozené ideje (apriori) - pomocí nich správně poznává
- je to učení, které vyzvedá přirozené poznání člověka, zdůrazňuje význam vědy, vzdělání, osvěty a kultury, hlásá suverenitu lidského rozumu, racionalisté jsou přesvědčeni o neomezených schopnostech lidského rozumu
- představitelé jsou René Descartes, Baruch Spinoza, Gottfried Wilhelm Leibniz
- René Descartes (1596-1650)
- francouzský matematik a filozof, považován za zakladatele moderní filozofie
- zabýval se především otázkou jistoty našeho poznání a vztahu mezi duší a tělem
- tvrdí, že nic nesmíme považovat za pravdivé, kromě matematiky - ta je jasná, zřejmá, nelze o ní pochybovat
- to, co chápu rozumem, existuje mnohem reálněji, než to, co vnímám smysly
- jediné, o čem nelze pochybovat, je to, že pochybuji – myslím, - z toho vyplívá jeho jeho východisko: Myslím, tedy jsem.
- jeho fil.systém je dualistický – je opřen o existenci dvou na sobě nezávislých a vzájemně neodvoditelných substancí – jednou z nich je myslící substance, subjekt ( její existenci dokázal metodickou skepsí)
- - druhou je substance rozprostraněná ( její pojem nalézá při analýze obsahu svého myslícího já) – nad oběma substancemi stojí Bůh, jejich tvůrce i koordinátor jejich spolupůsobení
- nejvýznamnější díla: Rozprava o metodě, Úvahy o první filozofii
-
Baruch Spinoza (1632-1677)
- holandský filosof
- Descartes - jeho vzor
- žid, studoval židovskou filozofii, ale i současnou, hlavně Bruna = (představitel renesanční fil.) - - - panteismus = ztotožňuje boha se skutečností dále se zabývá živoucím vesmírem
- substance je pouze jedna, tvoří základ přírody, je věčná, nekonečná a totožná s Bohem Substance - má dva znaky neboli atributy - rozprostraněnost a myšlení
- Gottfried Wilhelm Leibniz (1646-1717)
- německý filozof, matematik, vynálezce
- kritizoval Descartovo a Spinozovo pojetí substance – za podstatu světa považuje tzv. MONÁDY – z řeckého monas = jednotka)
- monády - jednoduché, nedělitelné, oduševnělé jednotky, obdařené vnitřní silou
- nejsou stejné, mají jiný stupeň oduševnění, lidské monády jsou omezené, božské jsou dokonalé, absolutní vědomí
- neexistují dvě stejné monády = individualismus, předchůdce psychoanalýzy
- monády se vyvíjí samy, jsou neovlivněny výchovou
- každá monáda má předzjednanou harmonii od Boha, jak se má vyvíjet v systému
- - Empirismus + senzualismus
- tvrdí, že základním a rozhodujícím pramenem našeho poznání je zkušenost (smyslové poznání) = vjemy a představy
- neznamená to, že empirismus neuznává rozum a myšlení, jejich úlohu ale zužuje, nepovažuje je za jasně danou poznávací schopnost
- popírá vrozené ideje – lidská duše je při narození tabula rasa = čistá deska nepopsaná
- je úzce spjat se senzualismem
- rozdíl mezi empirismem a senzualismem je v tom, že senzualismus ztotožňuje poznání s vnímáním
- typické pro senzualismus je heslo Johna Locka: Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech.
- senzualismus ovlivnil i osvícenství ve Francii v 18. století
- představitelé jsou John Locke, George Bakeley, David Hume
- John Locke (1632-1704)
- anglický lékař, právník a filozof
- odmítá Deskartovo tvrzení o vrozených idejích – tvrdí, že lidský rozum je nepopsaná deska (tabula rasa) – do té se teprve dodatečně obtiskují zkušenostní dojmy
- říká, že zkušenost ústí ve vzniku jednoduchých idejí, kterými je popsán poznávaný subjekt a z nich vytváří rozum celkové ideje (úlohou rozumu je pouhé spojování idejí).
východiskem lidského poznání je zkušenost
- George Berkeley (1684-1753)
irský teolog, misionář a filozof
- patří mezi významné empiriky, ale spíše byl senzualisto
- jeho filosofie je velmi ovlivněna jeho vírou
- snažil se o návrat člověka k Bohu
- vycházel z Locka, též prohlašuje, že obraz světa nám přináší smyslová zkušenost, nepoznáváme přímo vnější, objektivní svět, ale pouze naše ideje, kterými je popsán náš subjekt
hlavním heslem je: Být znamená být vnímán.
- Berkeley útočí na fyzickou substanci neboli hmotu - ta je podle něj synonymem "nic"
- domníval se, že pokud zničí, vypustí pojem hmota, tak tím zničí základní oporu materialistům - -tím si myslel, že vrátil zpět Boha
- realitou je obsah, naše mysl vytváří náš svět
-
- David Hume (1711-1776)
- narozen ve Skotsku, filozof a historik
navazuje na Locka, na Huma pak reaguje zejména Kant (osvísenství)
- vychází z předpokladu(jako Locke), že východiskem lidského poznání je zkušenost
- tvrdí, že proces poznání je vázán výhradně na „materiál“, který pochází ze smyslové zkušenosti – ta nám poskytuje buď dojmy = bezprostředně živé vjemy, nebo ideje = méně živé myšlenky, představy – vzpomínky na dojmy, kopie živých dojmů..
- následující myšlenkový proces je pouhým skládáním nebo vyhledáváním souvislostí mezi idejemi
- jeho skepticismus a agnosticismus = označuje přesvědčení, že člověk nemůže poznat nic, co přesahuje jeho zkušenost
- jeho skepticismus je namířen proti moderní přírodní vědě, která není vědou o skutečnosti, ale o pouhé naší zkušenosti – skutečnost je člověku v každodenním životě i ve vědě nedostupná
- jeho skepticismus a agnosticismus je namířen i proti soudobé metafyzice a také se zaměřuje i proti náboženství