04- Vrcholné období antické filosofie

Michaela Mejdrová

 

1. SYSTEMATICKÁ FILOZOFIE

 

• vrcholné období antické filosofie je ve znamení pokusů o vytvoření ucelených filosofických systémů, systematické filosofie

• především v podání Platónově a Aristotelově jde o pokus myslitelsky obsáhnout v jednotném duchu všechny oblasti filosofie – od problémů metafyzických, přes otázky poznání, k etice, k pojetí dobrého státu atd.

 

2. PLATON (pojetí idejí, poznání, duše, etika, stát)

 

● Platon

• 427 – 347 pnl., zámožná rodina

• platon = široký => v zájmech i vzdělání => po setkání se Sokratem se vzdal některých svých zálib => filozofie

• po Sokratově smrti => cestuje (Itálie - Pythagorejci) => po návratu do Athén založil svou Akademii (529 n. l.! – uzavřena z příkazu císaře Justiniána = symbolické uzavření éry antické filozofie)

 

• navazoval na svého učitele – Sokrata (idea dobra) a možná na Pythagoru (převtělování)

• u Platona hraje důležitou roli duše, která je nesmrtelná, po smrti těla je posuzována, zda ještě musí zůstat ve světě jevů nebo se vrátit do říše blaženosti; lidská duše: tři ctnosti, zdatnosti (zdatnost = řec. ARETÉ) = moudrost, statečnost a uměřenost – odpovídají 3 částem duše: rozum (v hlavě), vůle (v hrudi), žádostivost (v podbřišku); 4. zdatností je celek předchozích 3 = spravedlnost; z duše je nesmrtelné jen myšlení, s ostatními částmi se spojí až po vstupu do těla

• poznávání: je jen rozpomínání na to, co už duše ví, narodila se už mnohokrát

• Ideje: řec. EIDOS, obraz – reálné pravzory, pravá realita, jen ony jsou skutečné; všechny věci jsou podobně jako stíny v mýtu o jeskyni jen odleskem idejí; jsou přístupné rozumovému nahlédnutí: ideje předpokládáme tam, kde řadu věcí označíme týmž jménem; v říši idejí je nejvyšší idea Dobra: to je nejvyšší cíl, poslední cíl světa; je jako slunce zahlédnuté vězněm po vyvedení z jeskyně: osvětluje věci, ale též je živí a dává jim růst; tělo a smysly jsou ta pouta, která člověku brání v přímém náhledu do světa idejí

• Etika: spění k nejvyššímu cíli, Dobru; péče o duši – přejímá od Sokrata

• ideální společnost – jsou v ní tři ctnosti = moudrost, statečnost a uměřenost, které reprezentují vládci, strážci a výrobci hmotných statků

• kritický k demokracii, ideálem je aristokracie – ale aristokracie ducha! Ideálem politiky je mravní život člověka ve společenství, v dobré POLIS (řec. obci)

 

• na jeho učení navazují novoplatonikové, křesťanská patristika, renesanční platonismus, Galileo …

• křesťanství dal ideu, že to krásné přichází až po smrti; dualita: onen svět v křesťanství a říše idejí u Platóna: tento svět je svět stínů

 

*Ústava

• mýtus o jeskyni vypravovaný v dialogu Sokratem – lidé jsou spoutáni v jeskyni a nic jiného neznají

• naše realita je jen stín, ve skutečnosti je mnohem reálnější

• pokud někdo pozná skutečnou realitu, říši idejí, a pokusí se o tu zkušenost podělit s ostatními v jeskyni => vysmějí se mu

 

*Dialogy (=fiktivní rozhovory)

• účelem je rozehrát nějakou hru, forma dialog s hlavním mluvčím – Sokratem

• nezáleží na čase – setkávají se osobnosti, které se osobně nemohli potkat

• dochovalo se jich asi 30 – např : Obrana Sokratova, Kriton (o poslušnosti §), Protagoras (o ctnosti), Gorgias (o řečnictví), Faidros (nauka o idejích), Faidón (o nesmrtelnosti duše)

 

 

 

3. ARISTOTELÉS (vytvoření systému, názory etické a politické)

 

●Aristotelés

 

• 384 – 322 pnl. (pocházel z polostrova Chalkidiké)

• jeho otec byl dvorním lékařem působícím na dvoře Filipa II. Makedonského

• V 17 letech vstoupil do Platonovy Akadémie

• byl povolán do Makedonie jako vychovatel následovníka trůnu – Alexandra Velikého

• po návratu do Athén se věnoval učitelské a vědecké činnosti => založil školu zvanou Lykeion (=lyceum) = též zvaná peripatetická škola => peripatos = kryté sloupoví, žáci kolem sloupů chodili a filozofovali

• po náhlé smrti Alexandra byl obviněn z bezbožnosti => utekl => následující rok zemřel

• chtěl pojmout veškeré vědění své doby, a to systematicky a logicky

 

• idea na rozdíl od Platona není oddělený praobraz v ideálním světě, ale forma vlastní každému jsoucnu, která formuje látku

• všechna jsoucna jsou ze dvou základních složek: forma (=morfé) a látka (=hylé) => při styku formy s látkou dochází k pohybu, jestliže existuje nějaký pohyb, musí být nějaký prvotní hybatel

• esence – bytnost = společný jmenovatel všech jsoucen

 

=> 4 základní příčiny jsoucna:

 

1. causa materialis = příčina hmotná, látka

2. c. formalis = idea, forma svícnu, co z té látky vznikne

3. c. efficiens = příčina působící, ten kdo působí a uvádí celou akci do pohybu (řezbář)

4. c. finalis = účel, výsledek dávající smysl procesu vzniku (svícen na hromnice)

 

• vše je v přírodě uspořádáno účelně, má to nějaký cíl = telos => teleologie = nauka o smyslu, vše co existuje, směřuje k uskutečnění účelu, který je tomu dán x (teologie „věda“ o Bohu)

 

• duše má tři části = rostlinnou, živočišnou a myslící

• sylogismus = nástroj úsudku, pomocí něhož lze dospívat k nějakým závěrům ze dvou premis: věty obecné a věty speciální; je to úsudek deduktivní – opakem dedukce je indukce: z jednotlivých pozorování dospějeme k obecnému úsudku

 

=> logické soudy

• subjekt a predikát = minimálně dva pojmy, které musí obsahovat každý logický soud; subjekt je ten pojem, o kterém se vypovídá, predikát je výpověď o úsudku

 

1. zásada sporu = to co je, nemůže zároveň v tomtéž ohledu nebýt

2. zásada identity (totožnosti) = věc je tím, čím je, A=A a nikoli nonA

3. zásada vyloučení třetího = nějaká věc buďto je nebo není, třetí možnost neexistuje

4. zásada dostatečného důvodu

 

=> SPISY:

• jsou členěné podle pořadatele Aristotelova díla = Andronika Rhodského

 

1.)Logické : *Organon = nástroj, tj. nástroj ke správnému filozofickému myšlení => *Analytiky (2), *Kategorie, *Topiky

 

2.)Přírodovědné :*Fyzika, *O duši, *Meteorologie

 

3.)Metafyzika : *Metafyzika

 

4.)Etické : *Etika Nikomachova (=jméno jeho otce a syna, věnována synovi) – nejdůležitějším úkolem etiky je hledat dobro a cesty k dosažení

 

5.)Politické : *Politika – první ucelená nauka o státě a právu, moc má náležet střední vrstvě otrokářů

 

*Ústava – hlavním zájmem je člověk a polis

 

 

4. HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ V ANTICKÉ FILOZOFII

 

• 4. - 1. století pnl.

• Helénismus = nová epocha řeckých dějin (výboje a vytváření říše Alexandra Velikého)

• řecká kultura se rozšiřuje za své hranice a obohacuje se o nové vlivy

• úkolem helénistické filozofie je učit člověka, jak žít mravně, hodnotně a smysluplně

• filozofie se orientuje převážně na etiku

• nový způsob filozofie přinášejí : Stoikové, Epikurejci, antičtí Skeptikové a Novoplatonismus

 

=> Eklekticismus :

• netvůrčí přejímání a napodobování různých názorů, postojů a způsobů tvorby => vytváří se tak nová stanoviska

 

=> Synkretismus :

• náboženské a kulturní prvky z různých okruhů se spojují v jeden celek => vznikají nová náboženství a kultury

 

 

1. EPIKÚREISMUS

 

• spatřuje nejvyšší dobro ve stavu, kdy člověk necítí bolest v těle ani neklid v duši (ataraxie)

• slast = nepřítomnost strastí, i slast intelektuální

• individualistická => každý se má starat jen o své nejvyšší dobro, stáhnout se z veřejného života

 

● Epikúros ze Samu

• zakladatel Epikúreismu

• filozofie = jednota fyziky, logiky a etiky

• odmítá Demokritovy názory (atom se pohybuje po předurčených drahách) => svobodně smýšlející člověk je tvořen pouze atomy, které se volně pohybují

• cílem života je slast = neexistence bolesti a chorob tělesných i duševních

 

┌ trvalejší (=duševní) slasti = důležitější

└ nižší (=tělesné) slasti

 

1. STOICISMUS

 

• nejvlivnější helénistický filozofický směr

• stoa poikilé = sloupořadí budovy v Athénách, kde se Stoikové scházeli

• filozofii dělili na logiku, fyziku a etiku (té jsou podřízeny i logika a fyzika)

• univerzalismus v myšlení => chtěli rovnost lidí (nerozlišovat Řeky a Římany a barbary)

• i když neměli rádi křesťany a nechtěli s nimi mít nic společného => upravili cestu křesťanství = kladli důraz na totéž, co bylo pro křesťanství dobré (= pravda, statečnost, uměřenost, rozum …)

• měli pocit, že je dobré se podřídit nějakému řádu, vzdát se vlastních vášní a touhy pro dobro ostatních = apatheia (apatie) = nevášeň, zbavení se

 

1. starší stoa (řecké období)

 

● Zenon z Kitia

• žák jednoho z Kynicků => nelíbili se mu jeho myšlenky => založil si vlastní myšlenkový směr = stoicismus – rozvinuli ho až jeho žáci

 

● Kleanthés

• žák Zenona z Kitia

• systematizoval a doplnil Zenonovy myšlenky

 

● Chrysippos

• žák Zenona z Kitia

• dal učení „staré stoi“ konečnou podobu

 

2. střední stoa (přenos stoicismu do Říma)

 

• stoikové měli velký vliv na politiku – rádcové politiků a králů

 

● Poseidonios

• hlavní představitel střední stoy

 

3. mladší stoa (Římské období – šířil se ve všech společenských vrstvách, viz. Epiktetos X Marcus Aurelius)

 

● Seneca

• vychovatel císaře Nera => donutil ho k sebevraždě

• osobní život byl v rozporu s jeho učením => zavrhoval honbu za bohatstvím, ale sám půjčoval peníze na vysoký úrok (jeden z nejbohatších lidí své doby)

• nejvíce ho zajímala etika = > ovlivnil křesťanskou etiku

• teoreticky se hlásil k učení o rovnosti lidí :

„Otroci jsou stejní lidé jako svobodní.“

*Listy Luciliovi – psáno formou dopisů

 

● Epiktetos

• původně otrok => po osvobození přednášel filozofii

• člověk se má snažit vzděláním osvododit duši

• svoboda = mravní vlastnost, která je dostupná každému bez ohledu na scoiální postavení

 

● Marcus Aurelius

• jeden z nejvýznamnějších římských císařů

• myšlenkově patřil mezi stoiky => potlačoval své vášně a touhy pro dobro celku, státu => žil zdrženlivým životem, plnil své povinnosti, opovrhoval nádherou a pohodlností => většinu života strávil ve vojenských táborech

• jeho filozofií bylo vést život podle zákonů přírody

 

*Hovory k sobě

 

7. SKEPTICISMUS

 

• směr vycházející z gnozeologické problematiky (=teorie poznání – věnuje se problematice věčného poznání – zdroje, podmínky, pravda, ověřování)

• reakce na spor mezi stoickým a epikurovským pohledem

• zakladatel : Pyrron z Elidy

 

● Pyrron z Elidy

• filozof, který usiluje o blažený život si musí zodpovědět tři otázky :

1.)Jaké jsou věci ? - Nemohu je poznat, poznávám je pouze tak, jak se mi jeví.

2.)Jaký postoj k nim zaujímám? - Jetsliže jsou věci nepoznatelné, nemůžu o nich nic tvrdit.

3.)Co tím získám ? - Klid.

 

Období střední skepse :

• názor o podobnosti pravdě = naše poznání nevede k pravdě, ale vede k něčemu, co je pravdě podobné

 

● Sextos Empeirikos

• odmítal tzv.velké pravdy, které mají tendence směřovat k dogmatismu

 

8. NOVOPLATONISMUS

 

• 2. - 6. století

• zakladatel : Ammonios Sakkás => jeho názory rozvedl Plotinos

 

● Plotinos

• spojil Platona s mystikou (= vliv orientálních principů)

• jeho spisy vydal jeho žák = Porfyrios

• díla jsou rozdělená do 9 částí (=Enneady, Devítky) – etická, o světě, o duši, o dobru …

• Emanace = na začátku je bůh (=dobro) => z něho se emanuje (vyzařuje) duch => z něj duše => z ní tělo (= zlá a nepřátelská hmota => je nutné se ji zbavit), (soma = tělo + séma = vězení => tělo je pro duši vězením); úkolem člověk je navrátit se zpět k bohu

 

● Porfyrios

• žák Plotina => vydal jeho díla

• odpůrce křesťanství a propagátor vegetariánství

 

● Iamblichos

• rozšířil novoplatonismus v Sýrii

● Proklos

 

 

• 529 nl – byla Platonova akademie uzavřena císařem Justiánem – dělal opatření proti pohanství => uzavřela se tak éra antické filozofie (poč.v Milétu)

• počátek historie, v níž se filozofie podřídila teologii