02 - KOSMOLOGIE-ŘECKÁ PŘÍRODNÍ FILOSOFIE

Kateřina Štolová

 

Přírodní filosofie

- zabývá se výkladem podstaty přírody,jejích forem, jevů, změn, …

- snaží se objasnit zákonitosti přírodního dění

- řeší 2 témata - kosmos- řeší jakým způsobem vznikl svět, víra v to, že svět má své pevné uspořádání

  - arché- prazáklad světa, počátek a konec všeho

 

• Míléťané

-          první filosofové realizující přechod od mýtu k filosofii

-          orientace na svět jako na přírodu, příroda je uspořádaný a jednotný celek (kosmos), jehož jednota je dána jeho počátkem (arché), z něhož všechno vzniká i do něhož vše zaniká

-          i když se věc mění, její podstatou je stále arché

-          pro Milétskou školu je typické, že se ptá na podstatu věci

      → hledání pralátky

-     Thales- arché- voda

-     Anaximandros

-     arché- apeiron= neurčitý princip, to, co nemá hranice, dává věcem možnost vzniknout a zaniknout

-     zabývá se otázkou vzniku a zániku, zánik považuje za trest

-     aby mohla nějaká věc vzniknout, musí jiná zaniknout

-     Anaximenés

-     arché- mlha, neurčitý vzduch

-     představoval si věci jako zhušťování a zřeďování vzduchu

                                        

• Pythagorovci

-     pokračovali v Pythagorově filosofii- zkoumali svět na základě čísla, které je principem jsoucna

-     jejich filosofie se splétá s učením o převtělování duší (orfismus) - osvobodit duši z koloběhu životů lze dodržováním přísných životních zásad

-     Pythagoras ze Samu

-     považován za prvního, kdo objevil slovo filosof

-     založil svou školu v Itálii a Sicílii

-     hledá princip zakládající řád kosmu v čísle- číslu se podle něj podobá všechno

-     číslo podle něj ve vztahu k věcem vyjadřuje nejen jejich rozměr či počet, ale i kvalitu

-     celek světa je kosmem (řádem), který je výsledkem harmonických poměrů, vyjádřených čísly

-     každá věc má dvě stránky – hmotnou a číslo

-     matematik ( pythagorova věta), filosof, astronom

 

• Hérakleitos z Efezu

-     z královského rodu, vzdal se své královské hodnosti kvůli svému znechucení politikou v Efezu a protože se chtěl plně věnovat filosofii

-     všemu je společný logos (rozum, řád, zákon), podle něhož se řídí příroda ve své podstatě i ve svých vnějších projevech

-     podstatou světa je oheň- v jeho rozněcování a zhasínání vznikají, mění se ve svůj protiklad a zanikají jednotlivé věci, dle zákona logu

-     vše plyne, mění se- příčinou neustálé změny věcí je boj od sebe neoddělitelných vnitřních protikladů, které však spojuje harmonie (Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky)

-     z jeho díla zachovány pouze zlomky

-     dílo: Panta rei- všechno je v pohybu

            Peri Fiseós = O přírodě

 

• Eleaté

-     filosofové předsokratovského období antické filosofie z 6.-5. st. př. n. l.

-     elejská škola- založena ve městě Elea, Itálie

-     poukazují na vztah mezi pravým poznáním (výsledek práce rozumu) a pouhým zdáním (výsledek klamu smyslů)

-     předchůdce- Xenofanés- kritik antropomorfizace bohů – antičtí bohové byli příliš lidští, kdyby zvířata měla bohy, vypadali by jako zvířata. Pravý bůh je jen jeden, věčný a neproměnlivý, zastánce panteismu

-     Parmenidés

-     vlastní zakladatel elejské školy

-     vychází z Xenofanése

-     na své cestě za pravdou opouští smyslové poznání- smysly (Dóxa) vnímají jednotlivosti a ne celek, jsou nedokonale. Rozum (Alétheia) dává poznat skutečnost

-     skutečný svět je jediné bytí s vlastnostmi, které plynou z jeho existence- je jen jedno, je celé, nedělitelné, stejnorodé

-    Dojem, že se svět mění je jen iluze daná tím, že se měníme my

-     Zenón z Eleje

-     snažil se Parménidovu teorii o existenci jediného bytí a neexistenci pohybu dokázat prakticky

-     dialektika – forma diskuze při níž se má dojít k nějakému výsledku

-     aporie- paradoxy týkající se pohybu- např. Achilles a želva- želva vystartuje s náskokem a tak jí Achilles nikdy nedožene

-     cíl- upozornit na iluzivnost smyslového poznání

 

• Mladší fyzikové

-     snaží se sjednotit Hérakleitovo i elejské učení → slučováním neměnných základů bytí vzniká dynamická proměnlivost přírody (eklektismus)

-     dynamický princip- vede základy bytí ke slučování, po určité době působí na neměnná tělesa a rozloží je opět do uvedených základů

-     Empedoklés

-     svět kolem nás se nemůže skládat jen z jedné příčiny→ 4 živly (voda, oheň, země, vzduch), jsou neměnnými základy světa, spojují se láskou a rozdělují nenávistí (svárem)

-     živly se buď slučují nebo odlučují, čímž vzniká síla, díky níž buď vzniká nebo zaniká život- aby mohlo něco vzniknout, musí být zastoupeny všechny živly

-     eklektik

-     zastánce reinkarnace

-     bytosti se rozdělují na vývojově nižší a vyšší, on sám se považoval za rovného bohům

-     Anaxagorás

-    Působil v Athénách, Ionská škla

-     za neměnné základy světa považuje tzv. semena- je jich nekonečně mnoho, dají se stále dělit

-     Nús- princip, který semena spojuje ve věci i věci ničí a rozděluje je zpět na semena

-     vyhnán z Athén za beznabožství

 

-    Periklés

-    athénský demokratický politik a státník – významný projev o demokracii- zřízení, které umožňuje každému dosáhnout svobodného rozvoje osobnosti

 

• Atomisté

-     navazují na mladší fyziky, hl. Anaxagora

-     Leukippos

-     zakladatel atomismu

-     zákon kauzality- žádná věc se neděje bez příčiny, vzniká z nějakého důvodu, řetězení příčin

-     Démokritos

-     svět je jednota atomů (jsoucna) a prázdna (nejsoucna)

-     atom= nedělitelná, okem neviditelná částice bytí, pohybují se po předurčených drahách v prázdném prostoru, který tvoří nejsoucno

-     vzájemné spojování atomů (díky háčkům, jimiž jsou vybaveny) dává vzniknout jednotlivým věcem i lidské duši, které jsou směsí atomů a prázdna

-     popírá nesmrtelnost duše- smrt znamená rozpad atomů duše i těla

-    vlastnosti věcí vyplývající z atomů: hustota, hmotnost, tvrdost

-    ostatní vlastnosti jsou subjektivní vyplývající ze smyslú( barva, chuť, vůně,..)

-    Cílem života je ataraxia- stav spokojené mysli

-     Epikuros ze Samu

-     v období helénismu, navazuje na atomisty

-     odmítá Demokritův názor, že se atomy pohybují po daných drahách – svobodně smýšlející člověk může být tvořen jen z částic, které se svobodně pohybují

-     svobodné dráhy atomu jsou nejen základem svobody člověka, ale i jeho odpovědnosti za svůj život