06 - Filosofie a přírodní věda v období renesance a reformace

Markéta Vrkočová

 

- renesance (13./14. až 16. st.) – umělecký styl nesoucí se v duchu znovuobjevování antiky

- návrat k antickým ideálům a tedy i k filosofům

- cílem obrození společnosti na základě antických vzorů a ideálů

- duchovní stránka renesance je postižena v humanismu

            - pozornost obracena na člověka a jeho vlastní rozum

            - do popředí stavěny jednotlivé lidské vlastnosti

- myšlení této doby značně ovlivněno reformací = reformní hnutí za nápravu církve

            - požadavek nezkorumpované církve, která by se stala zárukou správnosti víry

            - německá reformace – Martin Luther

                        - zdůraznil váhu individuální víry – reformace vnáší do křesťanství individualismus

 

Změny, které přinesla renesance – východiska, nové postupy

● změna v komunikaci – vlivem zámořských objevů docházelo ke „zmenšování“ světa

● nové vidění světa – heliocentrismus

- popření toho, co kázala církev

            - církev přestala být hlavním ideologem

● nový nástroj k šíření myšlenek – knihtisk

● nové životní styly

- naturalismus

            - návrat k přírodě, odmítání askeze

- zahrnuje

sensualismus = smyslovost, vnímání smysly

panteismus = nový pohled na Boha - spojení Boha a přírody (vidění Boha v přírodě a v okolním světe)

- individualismus a antropocentrismus (vše se točí kolem člověka)

            - racionalismus = víra v lidský rozum (rozumové ovládnutí skutečnosti)

   

Sociální myšlení renesance

- v důsledku hroucení středověké kultury (kultury rytířů, církve a učení o trojím lidu) dochází k prohlubování zájmu o sociální otázky

- hledání ideální společnosti

- Nicolo Machiavelli

            - dílo Vladař – rady panovníkovi jak vládnout

                        - prosazuje silný stát s obratným panovníkem v čele

                        - politický realismus – dějiny nezávisí na Bohu, ale na lidech, národech a především jejich vladařích

- za účelem dosažení politických cílů schvaluje využití jakýchkoliv prostředků bez ohledu na to, co je dobré a co špatné – na úkor morálky

- utopismus

            - Angličan Thomas Moore – Utopia - vysněný ostrov, kam umístil svou společnost. Později podle Utopie vzniknul utopický socialismus.

              -  Angličan Francis Bacon, Ital Tomasso Campanella

            - utopie = neuskutečnitelný ideální cíl

 

- Giambattista Vico (17. až 18. st.)

            - vytvořil koncepci historického koloběhu

                        - dějiny probíhají třemi epochami

                        a) božská epocha

                        b) heroická epocha

                        c) lidská epocha – vláda demokracie

                                   - po jejím vrcholu nastává úpadek – nastolení nového koloběhu, ale na vyšším stupni      

 

Renesanční přírodní filosofie

- Mikuláš Kusánský (15. st.)

            - filosof, teolog, diplomat

            - spis O učené nevědomosti

                        - otázka co je Bůh a zda-li je možné ho pochopit

- jako první používá termín nekonečno – Bůh je absolutní nekonečno + je také sjednocením protikladů

- svět je odvozen od božského nekonečna – jedná se o nekonečno složené, plné různých vztahů

            x jednotlivé věci jsou však konečné

- hermetismus

            - učení o podstatě a příčinách věcí

 

Objevují se filosofové, pro něž je společné to, že vidí Zemi v souvislosti s vesmírem – jejich názory jsou však rozdílné.

Marsilio Ficino (1433 – 14499)

filosof a lékař

prohlašuje člověka za nejdokonalejší boží výtvor, kterému náleží důstojnost a svoboda

 

Giovanni Pico della Mirandola (1463 – 1494)

- přináší překvapující pojetí lidské svobody (svoboda volby je podmínkou činu a jeho morálního hodnocení)

 

Pietro Pomponazzi (1462 – 1524)

- přináší myšlenku smrtelnosti lidské duše, která je závislá dvojím způsobem na hmotě: je závislá na těle a poznává materiální jsoucna.

 

Giordano Bruno (1548 – 1600)

                     - italský filosof, nejvýraznější osobnost přírodní filosofie

            - dominikánský mnich – řád však díky rozdílnému smýšlení opustil

- vesmír je plný hvězd – i Zemi považoval za hvězdu – když je život na Zemi, může být i na jiných hvězdách (vesmír je proto plný života)

- panteista – Bůh nestojí vně přírody, ale přímo v ní

- v lidských dějinách vidí nekonečné vývojové schopnosti

- pokračoval v universalistickém pojetí vesmíru, Boha a člověka

            - vše je nějak obsaženo ve všem         

                        - navázal na hermetiky

Johannes Keppler

            - formuloval zákony pohybu planet

            - žil na dvoře Rudolfa II.

- nepozoroval jen hvězdy, ale i přírodu – ze svých pozorování vyvozoval různé, nejen fyzikální, ale i filosofické závěry

            - vše lze popsat matematicky („Kde je látka, tam je matematika.“)

 

Galileo Galilei

- zabýval se i mechanikou - mj. vynálezce dalekohledu

            - vše je definovatelné a měřitelné, vše lze opět popsat pomocí matematiky

 

Francis Bacon (1561 – 1626)

- jeho hl. dílo – Novum Organon = Nový nástroj

            - základem pozorování empirie (základní zkušenost) a indukce (o dílčích poznatků lze usuzovat určitý závěr)

- i v poznávání může docházet k chybám – existují jevy, které omezují naše poznání – tyto překážky v myšlení nazval idoly

            - 4 typy idolů

                        I. idol jeskyně – předsudek vznikající vlivem lidské individuality

II. idol kmene – předsudek celého lidského rodu (vše posuzujeme z lidského hlediska, nikoli objektivně)

                        III. idol tržiště – vzniká ve společenském styku, neboť si lidé neváží slov

IV. idol divadla – přechází z generace na generaci, jedná se o přejímání názorů a modelů chování autorit (ačkoliv jsou vymyšlené podobně jako divadelní hry) 

 

Thomas Hobbes (1583 – 1645)

- zkoumal otázky státu, práva a člověka

- přirozeností člověka je egoismus

- aby nenastala válka všech proti všem, vznikl na základě lidské dohody stát – nadřazená, neomezeně silná moc (teorie společenské smlouvy)

- svými názory předjímá pozdější myšlenku absolutismu

 

V astronomii je heliocentrismus teorií tvrdící, že Slunce je středem vesmíru a sluneční soustavy. Historicky je heliocentrismus protikladem geocentrismu a v současné době modernímu geocentrismu, které kladou jako centrum Zemi. (Rozdíl mezi sluneční soustavou a vesmírem v předmoderní době sice nebyl jasný, ale byl extrémně důležitý vzhledem ke sporu mezi kosmologií a náboženstvím.) V 16. a 17. století, když Koperník, Galileo a Kepler oživili a bránili tuto teorii, stala se středem hlavního sporu. V něm církev zastávala stanovisko, že Země je středem vesmíru, takže tito tři astronomové měli být ipso facto (tím samým) obviněni z odmítání Boží prozřetelnosti.

 

Reformace (lat. znovuojevení) byl proces v křesťanské církvi v 16. století

-         náprava poměrů a návrat ke křesťanství, nezatíženému tradicí

-         v průběhu reformace se vytvořily protestantské církve

-         příčiny  :   

-         rozpor mezi Biblí a tehdejší církevní praxí

-         papežství ignorovalo kritiky poměrů

-         sporná otázka odpustků

Martin Luther - v Německu

-         uveřejňuje svých 95 tezí, které církev pokládá za kacířské – pálení spisů

-         překládá Bibli ( do té doby prakticky nedostupnou)

 

Švýcarsko:

Ulrich Zwingli – zavedení evangelických kázání

poté

Jan Kalvín

-         své učení shrnuje v publikaci Instituce

-         v Ženevě zavádí radikální reformaci

-         budování teokracie ( propojení náboženství s politikou)

-         učení o predestinaci ( předurčení člověka ke spáse nebo zavržení) – Lutheráni neuznávali